[78r]číslo strany rukopisuješto j’ skryto něco, aby věře zaslúžil člověk odplaty. Neb jakož die svatý Řehoř, viera nemá odplaty, ješto ji rozum ukazuje, aniž jest to viera, ješto již jest ukázáno. Protož podobně chce Bóh před námi utajny a skryty jmieti něteré věci, ješto jě věřiti máme, nevidúc jich, abychom z viery odplaty vláštie zaslúžili. A tak zlí, tvrdého srdce a hrdého, ješto mnie, by všeho dosieci mohli svým rozumem, mají miesto své nevěře, a tu hlúbe a tieže padnú, kdež dobří, pokorní vstanú. A tak když i ti, ješto držie vieru pravú, jmají něco, v němž by chybati mohli, by hrdého srdce byli, ež nemohú tomu rozuměti, i ti, ješto nedržie viery, mají něco zevného u vieře, pro něž, kdyby chtěli, mohli by i tomu, ješto j’ skryté ještě, uvěřiti: budú ti spravedlivě odplatu jmieti, ktož přijeli vieru a uvěřili, a ti pokutu, ješto zóstali v své nevěře. A tak budú zevena mnohých srdec myšlenie, ké hrdá, ké pokorná, ké ku pravdě boží pochýlená a ké zatvrdilá.
To pak, ješto die čtenie, že j’ Kristus v znamenie položen, protiv němuž budu mluviti, chci nynie k vieře naší křesťanské obrátiti. Neb i ta má znamenie své pravdy, avšak zlí, hrdí, tvrdí neobrátie sě na taká znamenie a mluvie protiv vieře pravé. Zdali nenie očité znamenie k tomu, ješto sem nynie pravil, ež o tělesném otci muší každý věřiti, chce li otce za otce jmieti a toho dosieci, což má připadnúti naň po otci? A zdali kto vie jinak, ké otec jeho nebo máti, jen ež věří? A tak když mušíme o tělesném věřiti otci, znamenieť jest, ež ovšem máme o nebeském věřiti Otci. Veliké znamenie i to pravdy viery našie, ež jest byla od prvého člověka a nikdy jest nepřestala, vzdy byl někto, ješto ji držal, a stane do dne súdného. Ale mnohé pohanské viery lidskú múdrostí vymyšlovány, a pravějie řkúc nemúdrosti, když svým všetečstvem
