[76v]číslo strany rukopisuv jiném miestě, Maria chováše, točíš v pamět bráše, všecko, co sě dějieše, v svém srdci o tom přemietajíc; a tak i tuto diviešta sě oba, i s Jozefem Maria, tomu, ješto slyšiešta, co praviechu o dietěti. Neb divné jest bylo to, ješto jsta sama dva jediná viděla tu, jsúc při dietěti, ež máti panna, máti dietěti a panna jsúc, svými prsmi pokrm dává a dietě jako i jiné dietě. Řekl sem oneda řeč svatého Bernarta, ež ona j’ sě viděla pannú, viděl i Jozef, ješto j’ tak dobře byl svědek i stráže panenstvie jejie. Divné bylo, co jsú slyšeli od pastýřóv: Děťátko leží v sprostných rúškách, a anděl velikú radost všeho lidu zvěstuje, ež sě jest spasitel narodil a ež naleznú jej dietětem v rúšky sprostné obinutým v Betlémě. A s velikú světlostí anděl sě ukázal těm pastýřóm, po němž i s ním veliké množstvie andělóv chválu u výsosti zpievali Bohu, ež i na zemi pokoj lidem vóle dobré. Divné, třie králi ode vschod slunce přijeli, aby poklonu dietěti učinili pokornému, dary přinesše. Divné, když onen starý Simeon, jehož dotýká dnešnie čtenie, ješto j’ sě stalo při úvodu matky božie, když jsú to děťátko v chrámu, Bohu obět zaň davše, postavili, požehnal otce i matky děťátka. Otce řku, ež pěstún byl dietěte, a obec mněla, by on byl otec. Kterým požehnáním dal jim požehnánie, nepraví toho ižádné písmo, ale ež pak řekl ten Simeon k matce dietěte: Aj, tento – na dietě ukázav – položen jest v padenie a u vstánie mnohým v Izraheli a v znamenie, protiv němuž budú mluviti, aby zevena byla ze mnohých srdec myšlenie. A byla j’ Anna prorokyní[cd]prorokyní] prorokony v chrámu, ješto byla sedm let s mužem od panenstvie svého a pak do čtyř a do osmidcát let vdovú byla, Bohu slúžéc. Ta také přišedši, poče chváliti Hospodina a mluviti o tom děťátku všem, ješto čakáchu vykúpenie izrahelského. Ale co j’ ta vdova mlu[77r]číslo strany rukopisuvila,