[76r]číslo strany rukopisuale také až i nepřátel, abyšte bezpečně v páteři mohli řéci: Odpusť nám, jako i my odpúštieme! Neb ktož sě čije, ež by i jediného člověka nenáviděl, nevědě, by mohl bezpečně k oltáři božiemu přistúpiti. Neb svatý Jan hrozně volá řka: Ktož bratra svého nenávidí, vražedlník jest. Rozsuďtež to, má li vražedlník, dřéve než by pokánie činil, směti tělo božie přijímati.
To tak vzdy mysléc, bratřie milá, ktož jsú dobří, snažte sě, aby sstáli v svých činech; neb ne ten, ktož počne, ale ktož sstojí až do konce, spasen bude. A ktož sě poznají, ež jsú léní k almužně, brzci k hněvu, spěšní k smilstvu, s boží pomocí pospěšte, aby sě ode zlého vydávili velcizojazyčný text vyvadili a to, co j’ dobré, činili, aby den súdný nevzěli pokuty s hřiešnými, ale aby s spravedlnými a s milosrdnými zaslúžili věčné odplaty, skrze pána našeho Jezukrista. Amen.
Tato řeč jest v neděli mezi ochtáby božieho narozenie.
Donidž jest malíček dědic, jest jako i sluha, ač jest i pán všeho; ale jest pod pěstúny až do času ustaveného od Otce. V ony neděle, ješto jsú byly před hody božieho narozenie, činil jest kostel pamět o příští božiem; již pak o tom, co j’ bylo po tom svatém jeho narození, také nám něco kostel přivodí k mysli. A tak svatý Pavel těmito slovy, aneb ať řku, kostel svatý vzem slova tato svatého Pavla, to nám napoviedá, ež pán jsa všeho, náš spasitel, pro ny na svět přišed narodiv sě, byl v svém dětinství jako i jiné dietě v pěstúnství své matky a Jozefově. Avšak byly jsú také při tom divné věci, ješto jsú ukazovaly moc božstvie dietěte[43]psáno „dyetete“ toho, ač jest to dietě nic divného zřejmě samo nečinilo. Protož čtu dnes čtenie, ješto píše svatý Lukáš, ež divil sě Jozef, ješto byl nazván otec dietěte; divila sě i matka svatá tomu, co slyšiechu o dietěti. Neb jakožť psáno jest
