Štítný ze Štítného, Tomáš: [Řeči nedělní a sváteční, rukopis A]

Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XVII C 15, 1r–254v vyjma 196v–199v a 194. Editor Hanzová, Barbora. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

<<<<<4v5r5v6r6v7r7v8r8v>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

za[6v]číslo strany rukopisuchovají přietelstvie jeho! Takéž i člověk má Bohu tajnost srdce svého vyznati jako přieteli, jemuž úfá, chválu a dieku vzdávaje jemu z toho, což má darem jeho, a modle sě má jemu své srdce v svých potřebách otevřieti a hřiechy své má vyznati na zpovědi, ne aby on to teprv vzvěděl, před nímž nic utajno nenie, ale aby skrz to hoden byl závině vzieti odpuštěnie a v tom pomoc, jehož sě jemu nedostává, a toho dobrého přispořenie, jehož jest vděčen, aby tak ta přiezn sbožná na věky trála.

Třetie jest věrnost, ješto j’ potřebné mezi přátely; bez té přietelstvo nemóž tráti. Nezachovají li sě u věrnosti sobě, by najvětší počeli milost, ostydnú sobě; nemohú sobě svých tajných věcí zevovati, ani sě chce jim bývati spolu. Ale Písmo svědčí a tak jest: Věrný jest Bóh a beze všie poškvrny a nepravosti; nenie poč za jeho věrnost péče jmieti. Ale my sě jmějme na paměti, abychom jemu drželi vieru; neb úmyslové lidští porušeni jsú od porodu. Protož die Kristus: I ktoť sě zdá, jest věrný sluha a rozšafný? Jako by řekl: Máloť jich jest. I die svatý Pavel o něterých mluvě: Všichni toho, co j’ jich, hledají, ale ne toho, co j’ Jezukristovo. Jeden li káže, ale aby naplnil měšec, aby čest a chválu jměl, ne aby ku pravé vedl lidi boží službě a ku pravému duchovenství, ješto jen to mají za boží službu, co j’ jich měšcóv zisk. Jakož nemlčí toho i svatý Pavel. Ale skrotě srdečnú horlivost té křivdy, neb nemám té moci, řku, ež i to také nenie viera proti Bohu? Bóh dá mladost, krásu, zdravie, sílu, múdrost, sbožie, a pak hubený člověk, ješto by Bohu tiem vším jměl slúžiti, to bude tiem slúžiti světu a své tělesné vóli; a ač snad a jedva myslí, ež by chtěl podčepie své starosti dáti Bohu, a když starost již příde, ještě i té chutně nedá Bohu, ale potáhne po sobě obyčej dávný. Ty již obecné minúc lidi znamenajte, by také ti nebyli nevěrni proti Bohu, ješto i je Bóh jako vláštie přátely svým ochotenstvím a svými dary navštěvoval. I tyť zlý duch v své chytré lsti oklamává, ež sě druhdy pronevěřie a kakús skrytú hrdost pustie v srdce proti Bohu neb proti bližním. Vzhrdajíc[j]Vzhrdajíc] whrdagijcz dary božími, budú jiné své bližnie vážiti lehko, ješto snad nemají

X
jVzhrdajíc] whrdagijcz
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 25 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).