[59v]číslo strany rukopisuvzbudiv je k tomu i s nimi jda i přivodě k dokonání, a oni sami sebú nic by nemohli. A tak v knihách Mojžiešových stojí psáno: Neřiekaj v svém srdci: síla má a mohutnost mé ruky dobyla j’ mi tohoto všeho, ale vzpomeň na Pána Boha svého, ežť jest on tobě dal tu mohutnost! A tak die David: Nebudu úfati v své lučiště, ani mój meč spasí mě, ale tvá pravice a tvé rameno a tvé tváři osviecenie. Die k témuž svatý Lev papež: To j’ svrchovaných lidí pravá spravedlnost, ež nesmějí mnieti, by již byli v dokonání svrchovánie, aby od té chodby úmysla, ješto jsú jie nedokonali ještě, přestanúc tu, nevpadli v nebezpečnost pohynutie, kdež by žádost prospěchu potratili. Neb i jeden tak svrchovaný, i jeden tak svatý [nenie]text doplněný editorem, by svrchovanější a světějí nemohl býti. Aj, coť činí pokorny svaté lidi! A ež také die Kristus: Když vše učiníte, což sem vám řekl, nejmějte sebe za veliké; neb jen jste to učinili, ješto jste jměli učiniti: V čemž pak my nestateční chcem jmieti nad ně, nic proti jim nejsúc? A ještě nemáme jich pokory, mníme do sebe, jehož nenie a jehož velicí do sebe, a jmajíc to, nesměli mnieti.
Třetí šlechetnost jměl svatý Pavel srdečnú ke všem dobrotu a milost, ješto sě po Kristu obrátili, a tu jest řečí i skutkem jim ukazoval. A čím se j’ neřekl, chtě jim tu milost ukázati, aby vidúc, ež věrně je miení, šli po jeho naučení k spasení svému! Aj, slova jeho kakť jest přeplné milosti! Ač praví: Jmáte pěstúnóv mnoho, však ne mnoho otcóv, – jako by řekl: Pěstún chová dietěte, ež béře za to, ale otec z pravé milosti. Jsúť, ještoť vás pěstují, ješto s pláčem řkú, nepřietelé kříže Kristova, ješto své břicho za bóh jmají a chtie vás žíti. Ale já jako věrný otec nic vašeho nehlédám; jen z pravé milosti chtěl bych vás přivésti k dobrému vašemu. A netolik otcem, také j’ sě nazýval i mateří a tož tú mateří, ješto v bolesti k děťátku chodí. Neb když bieše na vieru obrátil lidi jedny, pak falešní apoštolé, ješto po tom stáli, aby pásli svá
