man[48v]číslo strany rukopisuželstvie panna bude porušena, ale v duchovném porušená hřiechem duše opěte pannú bude učiněna. V tom pak jest podobnost duchové svatby k tělesné, ež najprv bude chot lidskú smlúvú usnúbena, potom ženich své choti posielá dary a pak najposlé svatba bude. Toho trého dotýká svatý Pavel v řeči této, když die: „Usnúbil sem vás jednomu muži, čistú pannu abych dal Kristu“, jakož běch tuto řeč počal slovy těmi.
Ješto j’ řekl najprv: „Usnúbil sem vás muži jednomu“, prvé miení, ež jest on snúbil svým kázaním, aby sě k Synu božiemu obrátili a s ním byli v jedné milosti. A řka: „pannu čistú“ dotýká toho, ež dává jim své dary jako chot choti. Neb to j’ dar první od Boha, ktož přidá svú vóli k vóli jeho, ež učistí jej najprv svú milostí. A die k tomu svatý Bernart: Cožkoli vzal jest kto od Boha s jinými obecně, neb zvláštějie s něterými, aneb sám zvláště, to j’ jemu ten dar, jako chot své choti šéle, chtě ji sebe vzbuditi k milování. Když pak die: „abych dal Kristu“, tu dotýká dokonánie té svatby, když sbožná duše dá sě vší milostí Jezukristu, v jehož milosti blažena bude. Tak i dievka tato, jejiež hod dnes pamatujem, najprv jako snúbena Kristu, když učena křesťanské vieře; pak dary brala od svého choti, rozličné šlechetnosti: pokoru, čistotu, múdrost, sstálost; a pak najprvé v koruně panenské a v druhé mučenníkové nebeský chot pojal svú chot a dokonal[bb]dokonal] dokonal a dokonal s ní věčnú svatbu v spojení pochotné a čisté milosti, aby v jeho cti, v jeho chvále čest a chválu jměla a věčnú radost. A tu jí ukázal své poklady, jimž nic nenie vrovnati hodno, jimiž jest věcně vzbohacena. V tom trém, jakož dnes čtu i zpievaji o ní, svelíčie sě, že j’ usnúbena Synu božiemu, i dary od něho vzala, i vešla již v manželstvo k němu. Die o prvém, když chtěl ji k manželstvu syn vladaře, syna ciesařova: Jinýť sě jest milovník utekl ke mně, ješto j’ tebe urozeně[49r]číslo strany rukopisujší,
