to[43r]číslo strany rukopisuho činy svými? Zdali i to nenie hubenstvo tohoto světa: Když má kto již libého něco, bojí sě, jakož to vídá, by protivná proměna nezbavila jej toho? Tuž sě lepce, třese strachem oniem sobě i oniem chtě pomoci dalekými obmysly i pracemi. A tak v tesknosti hynú v sobě, chtiec sě skrýti neb obranu nalézti před neščestím. Avšak každý najposlé všecko ztratí, když smrt příde. A pakli die kto: Ostavím dětem!, i tu j’ hubenstvo tohoto světa. Mnohokrát co j’ nesnadně pro děti dobyto a s lopotí nachováno, snadně to zmrhají děti, aniž sě vše dostává dětem. Často bývá, ež ten bude jiného žíti nachovánie, ješto neřku, by byl přietel, ale očitý nepřietel. A přietel li budú i děti druhdy, ješto všie věcí budú protivných otci obyčejóv? A kto by vše početl, co j’ hubenstva a neřádu tohoto světa! A najposlé v těžké muky onoho světa uvrhá svět své milovníky a nebude těch želeti, kteříž tak sejdú, ani bude jiných téhož zlého vystřéhati; ač vidí, ež jsú jím jiní zklamáni, jdúc po jeho pochlebenství, proto ty, kteréž nalezne, potáhne k témuž. Protož utiekajte z světa, krýte sě jeho, aby své duše spasiti mohli!
Druhé běch řekl také o tom pomluviti, kak rozliční rozličně sě dálé světa. Neb rozliční jsú řádové v svaté cierkvi. A jakož v Adamovi všichni mrú, tak v Kristu všichni budú obživeni; ale každý v svém řádu, v kterémž kto táhna sě od světa, Bohu bude slúžil, drže sě Pána Jesu Krista, a podlé řádu svého odplatu zvláští a věčnú chválu bude jmieti. Neb jakož nebeské hvězdy všecky jsú světly, avšak ona má jinú jasnost a jiný blesk a ona jinú: takež i my podlé stavóv našich rozličností budem v chvále jasnost rozličnú jmieti. Avšak protivni nebudem sobě, když zde i v rozličných jsúce staviech, budem spojeni jednú milostí v Hospodinu. Neb jakož v jednom tělu mnoho máme údóv a ne všichni údové jeden čin jmají: tak mnoho nás jedno jsme tělo pod Kristem jako pod hlavú a každý jest úd jeden druhého. Nemóž řéci oko, ruce neb noze: Ne[43v]číslo strany rukopisunie
