[42r]číslo strany rukopisuspaté, osvěcije slepé. Jemuž na věky čest a chvála. Amen.
O svatém Antoní řeč.
Utiekajte z Babylona, aby mohli spasiti své duše! Den pamatujíc znamenitého z těch, ješto před světem utiekali, kryjíc sě jeho, aby sě jím nezprznili, aby z nich svět neučinil nepřátel božích a aby konečně jich nezahubil, to j’ den svatého Antonie, ješto na púšti kryl sě světa, slúže Bohu. O němž řekl svatý Augustin, když slyšal jeho svatý život: Aj, vstávají neučení a jdú do královstva nebeského, a my s naším učením tonem do pekla. Nestydíme li sě, ež jdú před námi, aspoň sě styďme, obmeškáme li sě a obleníme jíti po nich. A tak vzem svatý Augustin posilu příkladem svatého Antonie, tiem u větší žádosti obrátil sě a křest přijal. A byl také počal krýti sě na púšti světa, ale zpósobem božím vyňat z púště byl biskupem, aby svým učením svět osvietil. A proto jsa tělem v světě a s lidmi sě obieraje, vší myslí byl kromě světa a s nebeskými sě obieral věcmi. A tak i ještě rozliční rozličně kryjí sě světa, ktož znají, co j’ svět, pomniec na tu proročí řeč, ješto sem ji vyřekl na počátce: Utiekajte z Babylona, aby své duše spasiti mohli! V Písmě Babylonem svět sě tento znamenává, v němž jest směska kakás a nic čistého, se vším kal. Avšak hřiešní, ulnuvše k zemi, pí, jako by čisté bylo, a škodně sě zapíjejí milostí tohoto světa, nechtiec poznati, co j’ svět tento; ktož právě svět pozná, odskočí od něho. I miením tuto[au]tuto] toto najprvé o světu něco pomluviti, potom ež rozliční rozličně sě dálé světa, a pak v třetí straně ku posledku, proč zvláště něteří kryjí sě a dálé všie věcí světa, co jim z toho užitka příde.
Múdrý, jmaje malé napomenutie, pozná sám, co j’ svět, ale k nemúdrým tohoto světa milovníkóm i mnoho řečí nedá rozumu. Protož die žaltář: Na vrbách prostřed Babylona ostali jsme, své hudby přístroje tu jako pověsivše, své húsli. To k rozumu svatý Augustin přivodě praví: Vrba jest dřevo neužitečné, nemá
