nepo[41v]číslo strany rukopisudobné, by Bóh, Syn boží, byl v ženském břiše a by svú velebnost k tomu poddal potupení, ež by byl vjednán přirození tělesnému, aby sě urodil v pravé podstati těla člověčieho. Ano to vše nenie potupa jeho, ale moc jeho a veliká chvála, že j’ to ráčil učiniti. Když toto vidomé světlo, na kterúžkoli svietí nečistotu, nebude tiem poprzněno, ani slunečních poprslkóv krása, ješto j’ stvořenie tělesné, miesty nečistými zprzněna bude a zšeřezena: Coť by božská byť všemohúcie u věčné světlosti netělesné mohla býti kterú věcí zšeřezena? Ale brž když jest to světlo božské múdrosti tomu stvoření, ješto j’ k obrazu stvořeno božiemu, přijednáno: stvoření jest dalo učištěnie a poškvrny jest od stvořenie nepřijalo; tak jest božstvie rány člověčstvie našeho uléčilo, jakž jest i jedné škody na své moci netrpělo. A ti kacieři zavrhli jsú zákon daný skrze Mojžieše i proročie řeči, čtenie svatých euvandělist i řeči apoštolské porušili něco, ješto nebylo, přičínějíc a něterého ujímajíc, v ten blud zašedše, ež řkú, by Pán Kristus Jezus pravého těla nebyl přijal a pravého přirozenie člověčieho. A tak dějí vzdy v svém bludu, by netrpěl v pravdě, jen ukázal, jako by trpěl. A tak i viece pravie a učie nepodobného.
Protož ku potvrzení viery pravé potřeben jest dnešní hod tento, aby svědečstvem dětinstvie Pána našeho Jezukrista byla ohrazena křesťanská nebludná viera. A protož i jeden křesťan nemá s takými bludnými lidmi obcovati. Nedaj sě i jeden tiem oklamati, ačť jako z svatosti něterých sě krmí obinují, rúcho mají sprostné, v tváři bledost. Nejsúť to čistí postové, ješto nejdú z dobré upřiemosti. Jižť nenie omluvy tomu, ktož padne; jižt jest pravda ohlášena. Avšak neodmlúvám, by vy kostelnieho nedrželi ustavenie, ale i se mnú proste za také bludné Hospodina; neb donidž jest kto živ v těle tomto, nemá býti rozpač do ižádného opravenie, ale každému máme žádati polepšenie a božie pomoci, ješto povzdvíhá poklúzlé, rozvazuje
