Na božie obřezánie řeč dobrá hrdým paniem.
Dvé jest znamenité v tom krátkém čtení, ješto j’ dnes v kostele čteno, a druhé dvé to j’ pro ono dvé povědieno: jedno jest, ež praví čtenie, ež to milé dietě Kristus jest obřezáno, a pro ten obřez praví, ež se j’ to v osmý den stalo; druhé praví jmeno dietěte, a pro to praví, ež jest prvé tak jmenován, nežli sě jest počal v své matky břiše. I chtěl bych v kratochvíli dne tohoto o tom čtveru pomluviti, ale abych neudlil v jedné řeči, tuto řku něco o obřezu a o dni osmém, a o druhém bude řeč druhá.
Byl jest v Starém zákoně tělesně přikázán obřez a jmenem den osmý. A to j’ vše těmi věcmi tělesnými v zásloně Bóh ukazoval duchovnie věci. A tak osmý den obřez znamenával, ež v osmém věku, to j’ když z mrtvých vstanem, plné a pravé obřezánie všeho nepotřebného budem jmieti a budem lid boží v svatém nebeském Jeruzalemi, do ňhož nevejde i jeden nečistý a neobřezaný, jakož jest ta proročie řeč hlasně volána v hody tyto. A tak Kristus přišed na svět, přijal ten tělesný obřez a to jmeno, ež tu nazván spasitelem, chtěl do času i pod tiem ustavením zákonným býti pro ny a připodobnán k starým otcóm zákona toho. Dává pak nám naučenie tiem zevným tělesným obřezem, ež chcem li jmieti jmeno po Kristu, abychom u pravdě křestěné sluli, máme býti také obřezáni od přielišnosti světských věcí, ješto jsú v žádosti těla, v žádosti očí a v hrdosti srdce, abychom obřezali tu světskú myslci v líbostech tělu bezpotřebných, v lakomstvu a v hrdosti a najprvé hledali královstva nebeského a jeho spravedlnosti. Neb kdyžť se j’ pravda světu ukázala, již jest odkryto, co jsú ona znamenie Zákona starého znamenávala svým podobenstvím. Již jsú minula ta znamenie, již to, co jsú ta znamenie znamenávala, ale ne jich v Novém zákoně držeti máme, v němž jsú nám dány jiné svátosti, méně jich v počtu, ale velím plnějšie moci. Protož o tom obřezu duchovně rozumějíc, tělesně sě již neobřezujem, ale máme zde najprv jmieti duchovní obřez a pak den osmý, točíš když z mrtvých
