[39v]číslo strany rukopisubudú v nás silnějšé ty tělesné žádosti. Protož čiňme skutky zákona svého – toť bude z toho v podobenství, ješto j’ Mojžieš držal ruce vzhóru, – a náš pravý Ježíš přemóžť v nás tělesné žádosti. Druhé onen Ježíš uvedl lid do slíbené země, jehož nemohl Mojžieš učiniti. Takéž by i najlepší byli naši skutci podlé úlohu zákona našeho, vyvedú nás z hřiechu temnosti, jako j’ Mojžieš vyvedl lid z Ejipta, ale sami naši skutci nemohli by nás v nebeské královstvo uvésti. V toť nás náš spasitel Ježíš má uvésti a v mieře losem má nám to královstvo rozděliti. Avšak jen ty tam uvede, kteréž jest Mojžieš z Ejipta vyvedl, točíš ješto jsú zákona svého drželi skutky. Protož onen Ježíš našeho jest v podobenství znamenával, ale u pravdě našeho spasitele jest to jmeno Ježíš, ješto j’ je pověděl anděl dievce svaté, prvé nežli j’ jím počala. Prosmež za to, ať i v nás bude pochotnost jmene toho ukázána, abychom i my spaseni byli! Amen.
O božiem křštění řeč.
Hod dnešní dvé nám přivodí ku paměti a obé jest utěšené. Jedno j’, ež první z pohanstvie třie králi z daleka ode vschod slunce přijeli, aby svú poklonú, svými dary přijeli všech králóv krále v dětinství jeho, a tak svým svědečstvem narozenie jeho prohlásili a veliké potvrzenie vieře křesťanské učinili. Druhé pamatujem[aq]pamatujem] pamagem dnes, jako j’ ráčil Syn boží od svatého Jana křest přijieti. O prvém mluví svatý Otec Lev papež řka:
Spravedlná[ar]Spravedlná] Sprawedna jest a podobná božie služba v ty dny, ješto nám božieho milosrdie svědčie skutky, vším sě srdcem radovati a poctivě ty věci, ješto jsú sě k spasení našemu dály, pamatovati, ano nás, jeden čas po druhém jda, ponúká k tomu. Aj, po slavnosti dne toho, v němž jsme věčného Syna božieho v člověčství pamatovali narozenie, po málo dnech přišel nám hod dne tohoto, v němž ráčil sě zeviti pohanskému lidu od vschoda slunce. Velikú pomoc vieře naší připósobil Hospodin skrz to, ež jest tak slavně chtěl hledán býti a tak s poctí znamenitú
