[28v]číslo strany rukopisubyla vesela bývati obykla někdy. K témužť dává příklad i svatá Maří Majdalena, ež jakož bujejíc zevně hřešila, takež zevně v pokoře kála sě. Své znajíc šeředstvo, ne spředu před obličej Syna božieho přistúpila, ne šíje sě chytila jeho, ale szadu k nohám padla. Hlavu svú, ješto j’ ji vzhóru nesla v své hrdosti, sklonila k nohám Ježíšovým v svém pokání, a jakož bujně svój vešken život vzhóru nesla, tak vším tělem k zemi padla. Mnohokrát očima hleděla smilně, tuto v pokání hořké slzy prolévala; dráždila k smilstvu vlasy svými, tuto jimi nohy třela Syna božieho, nechrániec jich a nelitujíc; usty hrdé mluvila řeči a smilné, smilně sě jimi uškrvajíc, a tuto jimi prašné nohy celovala; tváři své činila pohodu drahými mastmi, tuto jie nelitujíc, nohy mazala Syna božieho; a tak čímž hřešila, vším sě kála. A tak die i svatý Pavel: Jakož jste údy těla svého poddali byli hřiechu, aby slúžili jimi nepravosti, tak je poddajte spravedlnosti! Ale tak jest pohřiechu, jakož die svatý Ambrož: Snáze by ty nalezl, ješto nevinnost zachovali, než ty, ješto hodným pokáním učištěni. Protož strach těžšieho pokánie v ohni čistce onoho světa.
Třetie nebesa byla otevřěna, když kamenován svatý Štěpán, jakož to dnes čtem. To nám ukazuje, ež všem mučenníkóm, ješto pro Bóh v kostele jsúc, svú krev prolí, život svój dadie, hotově jest nebe otevřěno. Pro něž drahá jest jich smrt před Bohem. A pravé jest, ktož pro Bóh svój život dadie, aby inhed v Boze jměli život. Ale ež nynie, jakož die svatý Řehoř, nedie Bóh: Umři pro mě!, ale die: Umrtvi pro mě své tělesné a světské žádosti, protož li nenie té cěsty, aby byla nám, když bychom šli po ní, inhed nebesa otevřiena? Jmáť i pokoj své mučenníky. Jsúť ty věci, ješto v čas pokoje křesťanského mohú k mučenníkově odplatě podobny býti. Móžem býti mučenníci, ač nás netepe nikte mečem. Neb pokoj náš jmáť také své muky, ač šíje pod meč neskyteme, ale mečem duchovním tělesné žádosti mrtvíme.
A zvláště ve trojí věci v čas pokoje móžem podobnost jmieti k mučenníkóm: jedno j’
