[204v]číslo strany rukopisučísti Písmo svaté.
Čtvrté, když tělesně lidé světie svátky, zovú sě známí a milí sobě. Pozove jeden druhého, aby potom i on jej odezval, a tu hojné a dobré krmě připravují. Takéž, ktož mají mimo jiné odpočinutie od světských prací, zovte často toho přietele nad přátely, ješto j’ i umřieti chtěl pro jich […]text doplněný editorem, od něhož mají vše své dobré a od něhož čakají dobrého nad to. A na které by zval jej krmě, povědělť jest řka: Mój pokrm jest činiti vóli Otce mého. Čiňž vóli boží, drž jeho svatá přikázanie, buď živ světě! Neb die svatý Pavel: Toť jest vóle božie, svatost vaše. K těm krmiem zov svú modlitvú toho přietele, ještoť móž sám sobě ty krmě v tvém srdci připraviti, ješto j’ ten přietel, ež, když všichni odejdú jiní přietelé v den pohřebu tvého, on jediný, zachováš li jej, budeť moci vieru ukázati a na věky tě utěšiti. A také i zde učiníť útěchu svým svatým příštím Pán Hospodin v sbožné duši, když přinese a dá jako na sniedaní zakusiti svých drahých a vonných krmí. A těm to rád činí, ješto nemají neprázní smýšlením světským a hořie v boží milosti. Takovéhoť člověka mysli přída, svú milostí Hospodin povzdvihne jie někdy, až nad um jejie v jasnost rozumu své té duchovnie světlosti, a tu spatří něteré duchovnie věci a pochutná sladkosti božie pochotnosti v milosti jeho, ano mysl dále vidí, dále sě chápá kaks divně božím světlem projesněna v té kakés vysoké pravdě, a boží mocí k tomu času posílena, a pochutnávajíc té pochotnosti z božie dobroty nad to nade vše, což um člověčí neb moc člověčie móž dosieci zdejším během. Ale co by platno bylo toho dobrého tak jako na sniedaní jen okusiti, bylo li by, jehož Bóh nedaj, obmeškati sě
