[193v]číslo strany rukopisuA tak vidíme, ež i krev z masa vyvře, a bude moci býti čistý pokrm. Takéž vrúcie milost vytáhne všicku tělesnú žádost. A pakli malý který hřiech upadne na duši, inhed tu vyvře tú vrúcí milostí bez meškánie a neostaví poskvrny v duši. Páté, když již horkem milosti jako dýmem aneb parú vytáhne sě z nábožného člověka tělesná a světská žádost a vrúcí milostí všeliká nečistota jako vyvře, opět u větší moc milost vstúpí, ež bude jako plamenem pláti. A zvláště když tiem činem nevýmluvným dotkne Hospodin a dá pochutnati ohně svého pochotnosti, svú světlostí tu duchovní osvietě rozum, dada světlo k tomu vnitřniemu vysokých věcí milostnému spatřování, v milém dívaní svú horkostí vóli rozhorče v milost a v žádost, svú žhavostí přepochotnú pamět divně podněcije. O tom ohni die svatý Augustin: Ó svatý ohni, kak jasně svietíš, kak sladce pálíš, kak pochotně přižehuješ! Toť jest ten oheň, ješto spalije hřiechy a vyčištije, kdež plápole, ale duši přelahodně obvlažije, až jsú někto řiekali, ale bludť jest, by tací lidé, ješto j’ jim dáno s božie milostí pláti tiem ohněm, již nehřěšili; což by učinili takového, by pro upřiemost prvnieho úmysla hřiech jim to nebyl.[101]nejisté čtení Řekl jsem a řkuť, ežť jest to blud. Neb svatý Jan, veliký z svatých apoštolóv, jimž jest hojnějie dána byla všeliká taková milost, než jiným lidem, die: Dieme li, ež hřiechu nemáme, sami sebú lúdíme, a pravdy v nás nenie. Buď veliký oheň zde mezi námi, neučiní toho, by drobet vody nemohl ven padnúti, ale to učiní, když jest silen, ež tu krópějku inhed přemóž.[102]nejisté čtení Takéž na svaté lidi, ještoť u velikéj milosti plají, padajíť krápě obecných hřiechóv, ale brzoť je přemóž veliký oheň. A veď ne každýť, nie zielo kto i z nábožných a tož ne vzdy, ale ač někdy bude