čemž[196r]číslo strany rukopisukoli. Téžť jest o duši s Bohem podobenstvie. Bóh jest ten divný duchovný oheň, ješto sebú duši sbožnú rozněcije, a dotud ji páliti bude, až bude s ním jako věc jedna podlé onoho svatého Pavla pověděnie: Ktož sě Boha přidrží, jeden duch s ním bude. Toť jest ta jednota, za niž jest Kristus svým prosil řka, jakož ve čtení svatý Jan pokládá: Otče svatý, schovaj je v své jmě, kteréž s’ mi dal, ať sú jedno, jako i my! Ale aby nemněli, by to jen o apoštoléch bylo rozuměti, die dále ve čtení: Netolikť za ně proši, ale za ty, ješto v mě uvěřie skrze jich slovo, ať by všichni jedno byli, jakož s’ ty, Otče, ve mně a já v tobě, ať i oni v nás jedno budú. A já dal sem jim slavnost, ješto s’ mi dal, ať jsú jedno, jako my jsme jedno, já v nich a ty ve mně, ať budú v jednom dokonání. Kterým pak činem to zapálenie žhavé činí tu jednotu, svatý Bernart ukazuje řka: Ta věc, ješto sě rozpustí ohněm, obměkne, rozšíří sě, učistí sě. Též tré znamenaj v milosti, ještoť jest jistě boží oheň, ješto srdce vše proměně zčistí a slé v jednotu kakús. Tak obměkne, že veselo bude s veselými a plakati bude s těmi, ktož pláčí. Rozpustí sě v sladkú pochotnost k Bohu a k bližním, a rozšíří, rozlé v milosti až do nepřátel, ež bude i nepřátely také milovati. Učistí sě, aby jsa čísto, ještě bylo čistše, nemaje zprzněnie i od malítkých hřiechóv jako od prachu. A taká duše vejde v kakús tu jednotu s Bohem, ež bude z milosti jeho účastna všeho, ješto j’ v Kristu, i člověčstvie, i božstvie jeho. Účastna bude toho všeho, co j’ Kristus jí zaslúžil v svém člověčství, a všěch jeho, ješto j’ je vplně jměl podlé člověčieho najvyššieho svrchovánie, šlechetností. A také božstvie jeho bude účastna, jeho moci, jeho múdrosti a jeho dobré vó[196v]číslo strany rukopisule,