A tak vidíme, ež i krev z masa vyvře, a bude moci býti čistý pokrm. Takéž vrúcie milost vytáhne všicku tělesnú žádost. A pakli malý který hřiech upadne na duši, inhed tu vyvře tú vrúcí milostí bez meškánie a neostaví poskvrny v duši. Páté, když již horkem milosti jako dýmem aneb parú vytáhne sě z nábožného člověka tělesná a světská žádost a vrúcí milostí všeliká nečistota jako vyvře, opět u větší moc milost vstúpí, ež bude jako plamenem pláti. A zvláště když tiem činem nevýmluvným dotkne Hospodin a dá pochutnati ohně svého pochotnosti, svú světlostí tu duchovní osvietě rozum, dada světlo k tomu vnitřniemu vysokých věcí milostnému spatřování, v milém dívaní svú horkostí vóli rozhorče v milost a v žádost, svú žhavostí přepochotnú pamět divně podněcije. O tom ohni die svatý Augustin: Ó svatý ohni, kak jasně svietíš, kak sladce pálíš, kak pochotně přižehuješ! Toť jest ten oheň, ješto spalije hřiechy a vyčištije, kdež plápole, ale duši přelahodně obvlažije, až jsú někto řiekali, ale bludť jest, by tací lidé, ješto j’ jim dáno s božie milostí pláti tiem ohněm, již nehřěšili; což by učinili takového, by pro upřiemost prvnieho úmysla hřiech jim to nebyl. Řekl jsem a řkuť, ežť jest to blud. Neb svatý Jan, veliký z svatých apoštolóv, jimž jest hojnějie dána byla všeliká taková milost, než jiným lidem, die: Dieme li, ež hřiechu nemáme, sami sebú lúdíme, a pravdy v nás nenie. Buď veliký oheň zde mezi námi, neučiní toho, by drobet vody nemohl ven padnúti, ale to učiní, když jest silen, ež tu krópějku inhed přemóž. Takéž na svaté lidi, ještoť u velikéj milosti plají, padajíť krápě obecných hřiechóv, ale brzoť je přemóž veliký oheň. A veď ne každýť, nie zielo kto i z nábožných a tož ne vzdy, ale ač někdy bude