[180r]číslo strany rukopisutak by sě zasě k němu obrátila, od něhož jde, a vzhóru rostla, až by sě té veliké hoře, ješto Krista znamenává, vrovnávala, jenž nás tak miloval, ež mnoho nepohody trpěl za ny, až i smrt těžkú. Takéž takový člověk byl by hotov i umřieti proň, a taká milost z daleka by zřiedlna byla, jako j’ bylo z daleka viděti Jordan, když tak byl vzrostl vzhóru. Donidž kto tak milosti nerozdělí, ač ne sám svú sílú, ale s darem božie milosti, dotudť nenie v pravém ještě duchovenství. Ale jakož ne inhed spolkem, ale ponenáhlu Jordan tak sě rozdělil, takež ižádný sě ani do sebe ani do jiného nerozpakuj, ačť inhed brzo velikým nenie. Tu, kdež jest najvýš, z nízka inhed nelze j’ vstúpiti ižádnému, ale ponenáhlu ubývá milosti k světským věcem a k Bohu roste.
A znamenitě die Písmo, že j’ Bóh řekl, kázav tak s škříní svatosti jíti: pójdeť lid po ní nazad dva tisíc loket. Tisíc jest počet plný a znamenává svrchovánie. A tak když spatřuje pravdu srdečné oko v hořějších nebeských věcech neb v těchto, ješto je máme zde činiti, i v téj žádosti, ješto bychom měli jmieti k nebeským věcem, uzříme sě daleko nazad, ež nás tak netrží žádost, jakož vidíme, ež by to býti jmělo. A tak budem nazad za tú svatostí jedno tisíc loket. A druhé tisíc, ež nedojde, by tak vplně vše učinil skutkem, ješto z onoho pilného spatřovánie vidí, ež by jměl to učiniti. Protož jdem k Jordanu za tú škříní svatosti dva tisíc loket, zdali někdy hlúbe hlúbež vstúpajíc v Jordan, s tú škříní projdem ten Jordan, rozděléc jej, aby milost zmisala k dolejším věcem a v hořkost sě obrátila, že j’ sě držala a táhla k marnosti, a vzhóru sě zasě k Bohu obrátila a vysoko zřědlně vzrostla. A když sě to stane, již budem [v]text doplněný editorem právě duchovném stavu, ale proto ještě j’ puditi z mezí nepřátely a zahladiti všie věcí, aby sě opět nerozmohli, a osaditi jich krajiny.
Ale aby nemněli,
