[178v]číslo strany rukopisuk životu právě duchovniemu. A donidž to obé divně s ním sě nestane, dotud nenie ještě právě v pokojném duchovenství. Najprvněť jest vyjíti z světského obyčěje, a tuť nám bude, donidž přěd námi jest, přiekazno moře. Neb obyčěj zlý, světský, obyčěj hřiechóv bude nás stíhati až k moři, jakož sú ejiptští stíhali až v moře lid židovský. Ale nerozpačíme li sě, pomoz nám Bóh; rozstúpí sě moře a ti naši zlí, světští obyčěji v tom budú moři zahlazeni. A tak bude nám moře pomocno, když je projdem, ješto j’ nám bylo ku přiekaze, donidž jest před námi bylo. Moře j’ hořké a zabylé, i móžem jím rozuměti bázn světskú, žalost, hněv i cožkoli takového, ješto j’ teskné a hořké; donidž kto má to moře přěd sebú, ež sě bojí žalosti světské, túhy po světu, tesknosti, brzo sě rozhněvá, závidí, dotud nesmie z Ejipta, leká sě toho moře, nevie, kudy by mohl minúti je. Ač již vyjde a počne sě táhnúti k duchovenství, však s rozpačí a strachem, by nepřietelé nepostihli a neuvedli zasě do Ejipta, točíš dřevní světští obyčěji by opět v svět neuvedli zasě a v túž slepotu, v níž jest byl dřéve. Ale ktož vyjda i jde přěd sě bez rozpači, v Bóh úfaje v najpilnější potřěbu, když bude všecka žádost jeho volati k boží pomoci, rozstúpí sě moře; neb udeří v ně prutem súdu božieho, jakož Bóh kázal, točíš maje súd božie upřiemé spravedlnosti na paměti. Rozstúpí sě před ním bázn světská, hněv, tesknost, žalost i cožkoli takového, ješto bylo ku přiekaze hnúti sě z světského obyčěje; a pójde skrze to, ano jemu obapol to jako zed ku pomoci i s levé i s pravé strany. Aj, kakť to moře bude s levé strany! Bázn neb strach řekl sem tiem mořem, neb žalost, tesknost a tak i o jiném; když pak kto bera sě k životu duchovniemu, teskne sobě a žalostí pro své hřiechy, aneb strachuje sě, aby ještě hřiech jeho někak neoklamal,