[185r]číslo strany rukopisujest nedostatky nevrátilo, ale vzkřeslo v pevnosti již oslavenéj, ne aby opět bylo v nedostatciech našeho hubenstva; ale přěšlo j’ to vše, v chválu věčnú přěstěženo. Protoť hod tento neslove vrácenie za sě, ale vzkřiešenie, přieštie. I to slove Galilea, točíš přěstěženie, kdež sě chce svým viděti dáti. Ale co j’ těm řéci, ješto hod tento zbavují toho jmene, by přieštie slúl jim spravedlivě a vzkřiešenie a přěstěženie, ale učinie sobě z něho opět k hřiechóm a k světským líbostem navrácenie! Kavše sě hřiechóv v tyto dni postnie, utrpenie jměvše s Kristem a vstavše s Kristem, i nechtie mnozí přějíti světského utěšenie, chtie sě opět kochati v světských rozkošech a v tělesných. V tom, jehož žěléchu, opět konec svéj útěše uloživše, nechtie sě přěstěžiti z svatého utrpenie v svatú útěchu; z vstánie [z]text doplněný editorem smrti opět sě v smrt navracijí, a tak tento hod slavný zbavují jmene toho spravedlivého. A strach mě, strach mě, bychom jen z kakéhos obyčeje nebyli na sě přijeli postnie pokory a utrpenie, ale ne, bychom z srdce umřěli světu, ne, abychom trpěli s Kristem. Protož sě tak brzo zapomínáme a nemáme srdečné útěchy duchovnie svaté. Bychom byli pravě světu umřěli s Kristem, pravě bychom s ním vzkřiešeni byli. Bychom z plného úmysla s ním mile byli trpěli, také bychom s ním kralovali. Bychom byli věrně z srdce ústavného pykali svého umrtvenie hřiechem a svého mnohého obmeškánie, již bychom jměli duchovné svaté utěšenie a k témuž bychom sě nenavrátili. Řekl by nás každý: Umyl sem své nohy, kakž mi je jest zprzniti opět? Když sem byl před obličějem božím hřiechem umřěl, kakž mi jest lze opět v hřieše živu býti? Ó, světa tohoto milovníci, ješto jen jmenem křestěné[fl]křestěné] krzyeſtyenee jste, ješto najposlé zahynete s tiemto světem, ač jeho prvé neostanete,