[142v]číslo strany rukopisusvěta, držěli svého zákona aneb svého stavu ustavenie, netbali pěkných věcek tohoto světa a lahódek, ale jen pilné potřěby z tohoto světa užívali, bez něhož jim nelze býti. Druhá jest brána těch, aby utrpením skrovným tresktali své tělesenstvie, brániec sě pokušení, jakž kto pozná, které jeho najviec láká. A třetie brána jest vší žádostí žádati bydla nebeského, jakož žádáše svatý Pavel řka: É, bych sě rozlúče s tělem i byl s Kristem! A čímž kto lépe jest utvrzen v těch věcech, tiem jest duchovnější. Skrze pak ty, ješto jsú na západ slunce, móžem obecné lidi rozuměti: těhaře, řemeslníky, kupcě a obecnú čeled služebnú. A proto jsú k západu přirovnáni; neb mnozí z nich bydlé bez světla rozumu, jen jako skot. Protož ač kdy i prázdni budú jako v svátek, však netbají, by o Bohu slyšeli, myslili neb mluvili; ale on do krčmy, onen k tanci, onen na besědu zpravovat jiných. A tak strach, když antikrist příde, by prvé než jiným nezašlo jim slunce křesťanské pravdy. Ale však i z těch zná Hospodin, ké jsú jeho. Ti také tři brány mají do nebes. Prvá jest s věrú své dielo neb kupečstvie aneb službu a k užitku jiným pósobiti, neoklamávajíc i jednoho, ani co na kom vylhujíc, ani kradúc. Toť jest věc jistá, anebť jest nebes ožěleti anebo lsti a neviery. A ještěž ač by chtěl kto i nebes ožěleti pro křivdu, všakť jemu křivda ne vzdy móž tráti; častoť zle odplatí nevěry i svět. Druhá brána jest obecnému lidu držěti pravú, prostú křesťanskú vieru. A ta kakžkoli všem jest potřěbná, avšak obecný lid hlúpý najspieš sě v ní dá oklamati, ež ji poruší čáry, kúzly, léky křivými aneb vědmi leckakýmis. Třetie brána jest pokorně trpěti tu práci, ješto nesú pro milost boží, jsúc poddáni svým