[134v]číslo strany rukopisuduchové těmito činy i mnohými nad to! Protož vezmúc příklad od této ženy, o níž nám praví dnešnie čtenie, v téjž vieře silnosti[66]attrakce, v téjž pokoře, v témž ustavičstvie volajme k Bohu, řkúc nás každý: Smiluj sě nade mnú, Hospodine, těžcěť obluje mú duši zlý duch, hřiechy ji zprzně!
Třetie neděle.
Hospodin Syn boží Kristus běsy vymietal, jakož pokládá dnešnie čtenie. Divili sě zástupové moci jeho, ale zlostní závistníci, ješto nenávidiechu chvály jeho, počechu řéci, ež ďábelskú mocí vymietá ďábly. A on, vida jich myšlenie, ukázal, že j’ to nepodobné, by to tak bylo, jakož často slýcháte o tom na kázaní. Pak pověděl, znaje jich pokrytstvo, jich lícoměrstvo, kak jim jest k horšiemu to, ež nejsúce činie sě svaty, činie sě dobrými, nežli těm, ješto jsú zlí bez pokrytstva. Protož abych i dnes nemlčal, chciť vám o trojí věci řéci něco, z tohoto čtenie příčinu maje. Najprvé o tom, ješto řiekají, by črt byl v někom. Duch člověčí někdy dobrý a někdy zlý duch potkysí, ež nebude snadné někdy rozeznati, který by jej duch potkysil, jediné ež dobrý učí pravdě a zlý obluzije. A někdy dobrým počne, aby když jemu bude uvěřeno, lestně svedl k svému. A někdy tak potkysí duch člověčí, ež kaks jako by z přimiešenie jeho k mysli člověčí jeden duch byl, ješto trýzní a ješto trýzn trpí, jakož v takových vídáme. Ale v duši člověčí i jedno stvořenie vjíti nemóž svú podstatí, ani co jie móž naplniti, jediné svatá Trojice. A ješto dějí, by črt byl v čí mysli, nevejdeť v ni, ale svede lstí v svéj zlosti a podněcije i vzbuzije myšlenie zlá a nečistá a žádost neřádnú, jiež sám pln jest a pln lsti a chytrosti; a rozum obstiení v mysli, vzbudě postav někakých obrazy chytrostí uměnie svého. Ale ne jakoť mnie něteří, byť svým mohl v mysl člo[135r]číslo strany rukopisuvěčí
