[133v]číslo strany rukopisusmrti, ano nám světská marnost libě vonie, múdrost světská i cožkoli takového. Usta naše poklínanie a zlořečenstvie plna, ruce zlých skutkóv, žádost hotova k nepravosti. Nenie bázni božie před očima našima. Táhnem hřiech jako dlúhý řetěz, ano sě drží jeden druhého, a netbáme, až jím i budem obvázáni.
Druhé hřešíme v opuštění dobrého; a kto by ty všěcky hřiechy početl? Neb ještě viece jest, ješto dobré opúštieme, nežli toho, ješto sě zlého dopúštieme. A že j’ hřiech v dobrého opuščení, to Kristus onú pověstí ukazuje, ješto řekl hospodář onen: Aj, již tři léta, jakž hledám ovoce na fíku tomto, a nenalezl sem. Porúbiti jej; čemu j’ nám zaměstnal zemi? A die opět Kristus v jiném miestě: Všeliké dřěvo, ješto nečiní dobrého ovoce, vyrúbeno bude a dáno na oheň. Protož Hospodin, když die skrze proroka: Přěstaňte zle činiti, inhed jest dořekl: Učte sě činiti dobře! A takéž žaltář, jakž die: Odchyl sě ode zlého, tak dodie: A čiň dobré! Ve všem Písmě jest viděti, ež to dvé spolu má býti: zlého nečiniti a dobré činiti[dt]činiti] czyny to. O tom, ješto by kto dobré činil a zlého všeho nenechal, die kníha Mojžiešova: Bude li poškvrnu jmieti, nebude vzácno Hospodinu. A die písmo Sirákovo: Ktož v jednom rozhněvá, mnoho dobrého ztratí. A k témuž die svatý Jakub: Ktož drží vešken zákon a v jednom přestúpí, všemu jest vinen. A také střěha sě všeho zlého a dobrého nečině, zlořečný bude a prokletý, jakož Kristus proklel fík, ješto jměl listie krásné a nejměl ovoce. A řekl jemu: Nebuďž na věky ovoce na tobě velcizojazyčný text z tebe, a inhed fík usechl.
Třetie hřešíme někdy, dobré činiec, a bývá to trojím činem: jedniem, když počnem dobré a nedokonáme; když léně činíme a netbavě; a když své dobré činy prodáváme. O prvém die Hospodin
