pří[130r]číslo strany rukopisukladu, ješto uzřěvši súženie své dcery od zlého ducha volala k Synu božiemu, snažnú prosbu řkúc: Smiluj sě nade mnú; dci má velikú trýzn trpí od zlého ducha. I jest nám příklad vzieti od této ženy, ješto j’ tak snažně bez rozpači a v pokoře volala k synu božiemu, uslyšána, i pochválil Syn boží viery jejie pro ústavnost jejie prosby. Neb když Syn boží ničehož jí neodpověděl, ani chtěl vezřieti na ni a ještě, jakož svatý Augustin die, sjednávaje[dq]sjednávaje] ſgednawa řeč dvú evandělistú, ež jeden die, by v dóm byla přišla k Synu božiemu ta žena, a druhý die, jako by jdúc po něm volala nepřestanúc, pro něž řekli apoštolé: Odbuď jie, voláť po nás; protož, řku, die svatý Augustin: Netolik s ní mluviti nechtěl, netolik hlédati nechtěl na ni, ale když v dóm přišla, vstal a vyšel z domu. Neb židé jměli jsú jako za kleté Kananejské, z nichž jest byla žena tato; i nechtěl sebú příčiny dáti, by bylo lehce s kletými obcovati, a když apoštolé řekli: Odbuď jie, voláť po nás, řekl, ana slyší: Nenie dobré vezmúc chléb dětem i dáti psóm. Ještě sě proto nerozpačila, nerozhněvala z té potupy, an ji psem nazývá, ale v pokoře vyznala řkúc: Tak jest, pane; ale i ščeňátka jedie drochty, ješto padají s jich pánóv stola.
Ó, s kakú žádostí kázáše jednú šlechetný Milíč u svatého Jiljie u Prazě slovo toto! Toť plápoláše silný duch z něho, v boží milosti mnoho j’ tu vydal ohňových slov. A já v téj památce jakež takež mnoho opustě chci řeč mluviti svatého Jana Krizostoma, ješto j’ ji tu i on mluvil. Tak die Krizostom o téj ženě: Ó síly té ženy, ó sstálého úmysla jejie a jejie veliké viery! Lékař die a Pán die: Nemóž, a ona die: Móž. Ale z toho nenie nemúdře ohýralá, ale správně má chválu jmieti hledajíc v silnéj mysli a v doufání vyproščenie od zlé[130v]číslo strany rukopisuho
