dám jemu skrytú mannu. Když bychom až do konce stáli u vítězstvu, túž bychom tú mannú byli nasyceni, tú pravú, duchovní, věčnú sladkostí, skrytú před lidmi smrtelnými. Avšak i zde podlé milosti daru svého Pán Hospodin těch svých vítězóv, ješto proň prajicí a v tělesných líbostech nehledají utěšenie, posilije drobty té manny aneb vóní jejie v nábožné mysli. Ale mnozí vrtřem, ež nám nedává Bóh té posily, a hledajíc své útěchy u věcech světských, onen v tomto, onen v onom. A tak zkažené majíc vnitřnie dásni takými věcmi, nemóžme číti té drahé manny pochotnosti, aniž vieme, co j’ to; neb nepozná jiný toho, jen ktož vezme a bude to jmieti božím darem. Čte sě, když tělesně Bóh dal ten divný tělesný pokrm lidu svému, ješto j’ tento duchovný znamenával, uzřev lid tak neznámú věc, řekli: Manhutcizojazyčný text, to j’ česky: I co j’ to? A tak tomu divnému a pochotnému pokrmu viec manna řiekali neumějíc, co jest, pověděti. Takéž ten nebeský pokrm plné sladkosti mannú nazývá Kristus pro tu rozkoš a pochotnost tak neznámú; neb ani j’ vídalo tělesné oko, ani ucho slýchalo, ani j’ to vešlo člověku v srdce, ješto j’ Bóh připravil těm, ktož milujíc jej, svět, svú žádost tělesnú a neřádnú a ďáblóv úmysl přemáhají. Ta skrytá manna slíbena j’ dobrému počátku, ale skonání teprv vplně dána bude. Třetie poctí Kristus svých vítězóv velikú a mnohú poctí v pokoji královstva svého a dá každému korunu cti a chvály jeho, jakež kto hoden, ež bude o takém moci u pravdě řečeno býti: Ctí a chválú koronoval s’ jej, Hospodine. A takového vítěze potkají v radosti andělští zástupové a zpievajíc svým zpievaním ke cti jeho chválu boží.
Ale ež, die svatý Augustin: Boj sě pokuty, kohož čáka odplaty nemóž od hřiecha odtáhnúti! A jest obecné filozofóv pověděnie, ež z protivných
