hořká bude ta lahoda, když upřiemá a mocná pravda takému tohoto světa milovníku, ješto j’ sě dal z kalichu babylonského tomu lestnému šenkovi zapojiti milostí tohoto světa, bude řéci: Tolik dajte muk hodných jemu, jelikožť jest bujal a jměl rozkoš! Tuť sě ukáže jed v tom falešném víně kalichu toho babylonského, v milosti tohoto světa. A nad to rozmysl sě, ktož v světské milosti jde vókol s světem, zdali i zde nenie hořkosti při všech i libých věcech tohoto světa; neb v tom, ještoť sě počne velmi lahodně, potká hořkost, jiež jest tu nemněl. A toť jest tak nejen v jedné, ale ve všech světských věcech. A tak svatý Augustin die k Bohu: Všecky mé světské líbosti a tělesné a kochánie má nepořádná ohořičil jsi mi, hořkostmi osuv, abych poznal, ež nemohu v ni v čem jiném právě vesel býti, jediné v tobě. Die také k tomu svatý Řehoř, ež veliká jest žádost k světským věcem, donidž jich kto nedosiehne; ale dojde li jich, menší lahodu v tom nalezne, než se j’ nadál. Ale v duchovných, nebeských věcech jest protiv tomu malá k nim žádost, donidž jich nemá kto, ale jmieti je veliká j’ útěcha. Neb falešný šenk světské milosti chytře oblahodí to své zlé víno a lestně žádost k tomu, což neslušie, a z daleka rozněcije. Tohoť Písmo vystřiehá vína řka: Nezři na víno, kdyžť hoří v stklenici; lahodněť vejde, ale potom jako had leptati bude. Bóh pak v té milosti, ješto přistúpí kto k němu, vprvé dá hořkosti i tvrdosti zakusiti, a ktož to strpí a přemóž, tuž potom sladkosti. Hořká jest za hřiechy žalost, hořko pokánie, hořko libých věcí tělu utrpěti; a odtud jest hřiešnému najprv k Bohu přistúpiti. A také Bóh, kohož miluje, treskce a přepuštije na své protivné pótky, aneb aby očistil, aneb aby většieho byli zaslúženie, přetrpiec pokorně. Ale ktož stojí a nedá sě oblahození světské milosti a tělesné oklamati a přemóž tvrdost a trpkost, ješto j’ uprvé v boží službě, počil