v počátku dětinstvie svého. Tiem jest ukázal, ež pravým člověkem v přirození člověčiem počal jest býti. Toť jest, ješto hřiešné činí spravedlny, když v jednom témž Pánu Jezukristu věřeno bude pravé člověčstvie i pravé božstvie. Božstvie, v němž přede všemi věky roven jest vzdy Otci; a člověčstvie, ješto j’ ku posledním časóm přijal v svú božskú osobu. A tak aby ta viera byla posilněna, ješto j’ božím zpósobem přede všemi bludy ohrazována, z úmysla božské milosti stalo j’ sě to, ež z lidu, ješto v dalekých byl krajích na vschod slunce, ješto v hvězdářském umění rozumní byli, znamenie uzřeli, ež sě to dietě narodilo, ješto má nade vším izrahelským lidem kralovati. Neb nová jasnost světlejšie hvězdy těm mudrcóm sě ukázala, a když sú patřili na ni, tak jich mysli svým blskem dívanie naplnila, ež sě jim to nezdálo hodné zameškati, ješto j’ jim takým znamením ukázáno. Ale nad tiem divem byl jest zvláští dar božie milosti, ež narozenie Kristovo, jehož jest ještě Betlém nevzvěděl, bylo j’ lidu pohanskému, ješto pak jměli jej věrú přijieti ukázáno; a ješto nemohla ještě řeč člověčie vypraviti, to jsú nebesa zvěstovala.
A kakžkoli byl jest to dar božie milosti, však tak znamení divu toho rozumějte: mohli jsú ti mudrci dávným vyrčením Balámovým pohnuti býti, vědúc, že j’ dávno bylo předpověděno a slavné to paměti bylo, ješto j’ byl řekl kdys ten pohanský prorok: Vzejde hvězda z Jakuba, vstane člověk z Izrahele a bude lidským národóm panovati. A tak třie mužie blskem světla nebývalého, Bohem jsúc vzbuzeni, vódčí jmajíc blesk toho světla, šli po něm, mniec pak, by to dietě, ješto j’ jim takým znamením ukázáno, nalezli v Jeruzalemi v královém městě. Ale když jest je to jich mněnie oblúdilo, od židovských učených vzvěděli jsú, co j’ Písmo svaté o narození Kristovu předpovědělo, aby jsúc dvojím svědečstvem potvrzeni, silnější věrú hledali, jehož i jasnost hvězdy oznamovala i proročích řečí pevnost. Ale když jsú biskupi
