chválu spasiteli, skrzeňž doplněna jest nebeská slavnost. Zemského člověka koleno mdlobú pokleklo v tom slavném jmeni, když veš svět spasenie žádá skrze spasitele. Pokleklo j’ koleno i pekelné před tiem jmenem, třasa sě před ním; neb v své jest moci skrzeň pomdlelo, ješto j’ nazván u pravdě spasitelem. A proto j’ to slavné jmeno dáno jemu, aby v něm plnú moc božstvie ukázalo, v němž záleží spasitedlnost, v němž jest vzdy byl věčný Syn boží, i prvé nežli j’ sě počal v své matky břichu. Protož to jmeno vzdy j’ jeho bylo podlé božského jeho přirozenie a pak jest andělem prohlášeno, aby lid, ješto bude jeho, jměl v něm naději spasenie svého.
Bývalo j’ často i bývá ještě, ež sě někdy lidská jmena s jich úmysly neb obyčeji neb příhodami sjednávají. A tak onen Ezau vece bratru: Právěť jest dáno jmeno jemu Jakub; aj, toť mě již druhé podtlačil! Neb Jakub tolik jest řečeno, jako ten, ješto j’ sě lomozí s někým silně. Tak ona v Čechách prvnie křesťanka Lidmila slula a lidem i Bohu míla byla. Tak i ještě oné vzdějí Margreta, oné Hedvika, oné Zuzanna, a něteré budú těch šlechetností zachápati, jichž jmena mají. A také někdy jako na posměch bude někto někoho šlechetného jmieti jmeno, a jsa všie věcí protiven onoho šlechetnosti, jehož má jmeno. A tak na posměch často zlý bude jmieti dobrého jmeno, jako když črnému bělec neb bělka budú řékati. Ež pak Ježíš i Kristus slove, to j’ proto, ež jest také pravý člověk a podlé člověčstvie má plnost od božstvie pomazánie v plnosti všie milosti; a Kristus slove pomazaný. A tak o tom jeho plném pomazání die prorok: Pomazal jest tebe Bóh tvój nade všecky, ješto jsú účastni tebe. Neb z plnosti jeho pomazánie béřem všichni, ktož u pravdě, ne na posměch budem účastni jmene jeho, ež obřežíc sě ode všeliké přielišnosti, ješto neslušie dobrému křesťanu, budem po něm křestěné slúti, tak jsúc živi, jakož slušie ke jmeni tomu. Protož řku: Podlé božstvie, v němž záleží všecka spasitedlnost,
