to řéci. Tenť die toto v pravdě, ktož sě všie věcí a vším srdcem přidrží Boha a dal sě jest vešken Bohu. Neb milovník tohoto světa, velmi ulnuv srdcem k světu, nemóž toho řéci v pravdě. Dieť svět jemu: Mój jsi, mne hledáš, mně slúžíš, hrdost mú jmáš v svém srdci, pýchu plodíš, lakomě stojíš po tom, což já mám, po sboží, po cti, po marné lidské pochvale, po žádosti těla, po obžerstvu, po smilstvu. A tak i zlý král ďábel mohl by řéci: Mój jsi ty; jáť jsem král nade všemi syny pýchy, jáť sem knieže a puosobce temností těchto. A zdali mnich neb jeptiška mohú řéci: Tvójť jsem já, Bože? Jest li, ež držie své zákony, jistě mohú. Ale bořie li je křivými omluvami, hřiech omlúvajíc, by hřiech nebyl, svět z klášteróv učinivše, v žádosti cti šahajíc úřadóv, v lakomé žádosti stojiec, by jměli, v milostech tělesných strojiec šepty neduchovnie, v rotách sě držiec, leč křiv, leč práv svój svému pomáhajíc zlého a tupiece druhé roty: nemohúť tací řéci, byť boží byli. Odpovieť Bóh: Ne každý, ktož die mi Pane, Pane, vejde do královstva nebeského. Nechci sluze, ješto má pány mně protivné.
Nedivte sě, ežť sem z té veliké křivdy někak v horlenie zašel, ež jsú svět z klášteróv mnohých učinili. Neb klášteři jsúť miesto najvýbornějšie k boží službě podlé svého ustavenie, i jest žel viece jich zkaženie. Ano Kristus jako dnes tíše, krotce na oslíku přijev do Jeruzalema, když všel do chrámu a kupečstvie uzřel v chrámu, rozhorlil sě. Jehož by nebyl v jiných uliciech tak bránil, to tuto vyhnal z chrámu ty, ješto kupčili, a zpřevracal jich stoly řka: Dóm Otce mého učinili jste jeskyní lotrovú! Ale dosti o tom; navraci sě, abych řeč skonal o tom, že j’ Kristus přijel do Jeruzalema na oslíku. Znamenajte,
