přepustiti, zlé v řád pokuty hodné přivésti a dobré viec držeti v pořádu věčného utěšenie, v radosti královstvie svého nebeského. A tak král nebeský přišel, aby po sobě obrátil světské všeliké královstvo ne bezděčně, ale volně, aby pak z dobrovolného obrácenie spravedlivá odplata byla, a ktož nechtie sě po něm obrátiti, aby správně trpěli muku neřádu věčného. Neb tak boží moc a spravedlnost ozdobuje zlých pokuta, jako moc a dobrotu jeho, když dobrým dá utěšenie. A tak umie Bóh i ze zlého svým k utěšení vybrati dobré. Přišel v člověčství, aby učil lidi právóm královstva nebeského, aby zbavil je, ktož chtie býti jeho, neřádu královstva pekelného, ješto bude na věky vším hubenstvem poraženo, a dovedl je věčné radosti v svém blaženě královstvu povýšeném, jehož nám žádati ustavil a vzdy prositi, abychom řekli modléce sě: Přiď tvé královstvo! Ó, královstvo věčné blažnosti v utěšení a v pokoji! Ó, kdy přídem a ukážem sě v tom království před tvú tváří, Hospodine! Ó, slavné královstvie, v němž, Hospodine, kralijí s tebú všichni světí a jmajíc tě oblíčejem k oblíčeji! A tak zatiem, donidž zde jsme, v čest jmějme světského krále! Nenieť moc jeho než od Boha; sluhať jest boží ku pomstě zlým, k chvále dobrým. A krále pekelného chutně zavrzme; neb i na křtu jsme sě odřekli jeho. A vděčně přijměm věčného krále nebeského, když die prorok: Aj, král tvój přišel tobě!
Divnéť jest a divné, ež král všie chvály, jmaje plnost všie blažnosti sám v sobě, tak ež nic námi ani kterým stvořením, ani anděly svatými útěchy j’ jemu nepřibylo, avšak ráčil býti naším králem, aby ny vyvedl z moci zlého krále
