padli, ež nás jest tak divně vykúpil. I čte nám dnes kostel počátek knih Mojžiešových, kak jest divně Hospodin svět stvořil a zpořiedil v šesti dnech. Neb jakož svatý Ambrož pokládá, toho času tak jest svět učiněn, a když padl člověk opět, opraven vykúpením Syna božieho opěte tohoto času. Protož k chvále boží povstati máme v svých srdcích a utěšiti sě v Hospodinu. A tak znamenajte najprv, co j’ chvála božie, točíš kto Boha chválí, neb kak jest Boha chváliti. Vidíme, ež píší, čtú, zpievají, mluvie i rozličně činie lidé chválu boží. Ale to zvláště já kladu tuto za chválu boží, o níž bych rád řekl něco, bych mohl a uměl, ješto kto znamenaje velebnost božie moci, múdrosti i dobroty, tak ež v srdci svém tak velikého Boha bude v drahost a u vzácnost jmieti, ano jej srdečná milost trží k němu. Toť kladu za chválu boží. A kdež jest ta srdečná milost, ukážeť sě řečí i skutky rozličnými. A tak zpievanie chvály božie neb řeči takové slovú také chvála božie, neb skutci, ješto kto činí k chvále boží. Jest pak Bóh sám svá plná chvála, ale ta j’ nám nestihnutá. Avšak k svéj chvále dal nám někaký přístupek, svým stvořením nám sě ukazuje onde jako po sledu, onde jako v obrazu a onde v divných skutciech našeho vykúpenie a opravenie. A tak všeť nám chválu jeho ukazuje. Protož žaltář vzývá i němú tvář, aby vše chválilo Boha, skot i bravové, hadové i ptačstvo pernaté, oheň, búře, snieh, a tak o všem jiném, ne by to, bez rozumu jsa, mohlo znáti boží chválu, ale ež tiem, že j’ Bohem stvořeno a zpořiezeno, ukazuje chválu boží. Neb kto by takové věci jiný než Bóh mohl stvořiti, uměl tak zpořéditi a chtěl to beze všie své potřeby učiniti, ano nic skrze to jemu