něco; druhé, proč se j’ postiti; třetie, kak se j’ postiti; čtvrté, jsú li od postu kto vyňati, ale kteří postové jsú najužitečnější.
O prvém chtě pomluviti, chci protiv těm řéci něco, ješto ovšem lehce vážie utrpenie, vzemše to odtud, ješto řiekají: Z postu jest najmenšie odplata. Aneb z řeči to vzeli svatého Pavla, ješto die on: Tělesné utrpenie k málu jest užitečno, aneb snad z oné proročie řeči, ješto Bóh die skrzeň: I zdali j’ to póst, ješto sem jej volil, přes den nuziti duši, točíš živost, ješto jde od duše? Ale tiem nevažte lehko postu a jiného utrpenie! Potomť k těmto řečem odpovědě, a nynieť řku: By nic póst nebyl a utrpenie, nebyl by svatý Pavel trápil těla svého a v službu duši své je podroboval, aby, když jiným káže, sám zavržen nebyl; nebyl by Mojžieš držal postu dní čtrdcát, a též i Eliáš; ani by náš spasitel byl držal postu toho dní čtrdcát, aneb i jiného utrpenie nebyl by trpěl. Ale Kristus trpěl za ny, a aby nám trpěti saměm za sě ostavil příklad. To jest pravda malý a krátký póst, avšak póst a utrpenie byl Bóh ustavil v ráji Adamovi s Evú, aby všeho ovoce jiného požívali, jediného nechali. A když jest nesdržal nás otec toho, přišlo j’ na to, ež viece máme utrpenie, delšie posty a mnohem těžšie. Protož nebylo j’ svatého i jednoho, by každý nebyl v utrpení, on toto trpě a on toto. I řkuť svobodně: Ktožť die, by bylo lze do nebes bez utrpenie, bez práce, špíléť. Dieť Písmo: Skrze mnohá protivenstvie mušíme jíti do královstva nebeského; neb jsme prohřěšením vpadli ve mnohá hubenstva. A móžem to v onom znamenati podobenství, ež má každý práci, utrpení poddán býti, ješto Bóh kázal Jeremiášovi proroku, aby vzděl na hrdlo dřevěný řetěz, a poslal jej ku pateru lidu, aby řekl k nim: Takť die Hospodin:
