ješto sem jej volil, súžiti duši přes den? A pak tu vyčítá ten prorok šlechetné činy, s nimiž by póst byl vzácen, jakož tam řekl svatý Pavel, ež milostivá dobrota a šlechetnost ke všemu jest užitečna. A tak nevažte utrpenie a postu lehce, ale ať by s tiem dobrota byla! To j’ ovšem pravda: milost svatá a šlechetnost mysli samo o sobě vážnějšé j’ než póst, ale potřebie jest obého spolu.
Druhé sem řekl, abych i toho dotekl, proč sě máme postiti. To Kristus v dnešniem čtení ukazuje, ež ne pro marnú od lidí chválu máme sě postiti. Protož i die: Když sě postíte, nechtějte býti jako pokrytci smutni; neb tiť svú tvář z obyčeje postavy proměnijí, aby sě ukázali lidem, ež sě postie. Praviť vám, vzeliť jsú svú odplatu. A tak die: Abychom od Boha hledali odplaty posty svými. A ta móž býti, když Bóh, vida naši pokoru, naše utrpenie, aneb zlé odchýlí od nás, aneb dá dobré. I jest jedno zlé hřiech a druhé zlé jest pokuta za hřiech. To obé Bóh od nás skrze póst svatý odchylije; pro obé toto máme sě postiti. Ku prvému die svatý Otec Lev papež: Proto postem trápíme těla, aby podnět tělesných žádostí byl odjat. A die Kristus, ež jest jedno pokolenie zlých duchóv, ješto nemóž jinak býti vylúčeno, jen v postu a v modlitvě. O druhém pak mluví svatý Bernart, ež skrze to, když sě od takých věcí sdržíme, utrpiec jich, ješto bychom mohli jich požívati, to nám bude odpuštěno, jehož jsme sě byli někdy dopustili, nejměvše sě dopustiti. A tak krátkým postem zbýváme dlúhého a těžkého postu pekelného, kdež bohatec onen, ješto zde hojně sě na však [den]text doplněný editorem krmil, žádal pak krápějky vody, a jmieti jie nemohl. O tom pak obém spolu dnes počna kostel, přes tento póst vzpomíná, proč sě jest postiti hodno, ež točíš i zlé odvodí Bóh od nás skrze póst, i dobré přivodí. A die, že j’ správné Bohu
