řečeno, jako by řekl odpočinutie. A ktož dne svého odpočinutie, svého pokoje neučiní svata, ten nedrží smlúvy přiezni věrné s Hospodinem, ješto dává něterým na to odpočinutie a pokoj, ež s menší prací mají potřebu než jiní, aby jemu dieku vzdávali, o něm myslili, v známost jej vzeli a v něm sě kochali. A ktož toho nečinie, dále zajdú, tak ež i jmě křesťanské vezmú nadarmo, když činóv křesťanských nebudú jmieti. Die mistr Hugo k tomu úmyslu: Den odpočinutie, ješto j’ v neděli člověku ustaven neb v jiné svátky, jest znamenie vnitřnieho odpočinutie mysli v Hospodinu a vnitřnieho svátku, když mysl šlechetná, jsúc prázdna roboty v hřiechu, má útěchu v Duchu svatém. A ktož zde drží ten svátek, ač trží žádost k hřiechu, však sě sdrží, nepovolí žádosti, příde v onom světu k tomu svátku, ež i číti viec nebude zlé žádosti. A jakož die svatý Augustin, i tiť ten duchovný zde světie svátek, ješto, ač pracijí v potřebném, však myslí držie sě Boha, a tak pracijí ne bezpřiemně, ale skrovně, ež v svú chvíli slyšie neb čtú slovo božie a pobudú na modlitvě. Ale o těch, ješto v mysl vpustie bezpřémnú péči o světských věcech, vzdy jsú nepokojni, neúklidni, neprázdni, die Písmo: Hubeny je činí neprázdn světská. Protož i dělnému lidu hrubému neděle jest ustavena a jiní svátci, aby něco na Bóh vzpomenuli, Bohu sě poručili, o Bohu něco slyšeli a jakž mohúc, svato své odpočinutie učinili. A ktož toho nejsú pílni, dalece zacházejí, nečiniec sobě svátka z svátku. A vyjde to na nich, jakož die jeden prorok: Nepřietelé budú sě jich svátkóm posmievati, a v pokoji jich hořkost najhořčejšie. To j’ velmi zřějmé do hrubých lidí, ješto