vóle, když tak bude v jednotě s Bohem. Aj, kak jsme účastni moci jeho, když chcem toho požívati! To vše móžem k spasení svému, což sě v nás líbí Bohu, abychom mohli a kak bychom mohli. A toť svědčí svatý Pavel řka: Věrnýť jest Bóh, ještoť nepřepúštie na ny pokušenie nad to, nežli bychom snésti mohli, ale dá s pokušením příčinu, již bychom mohli to přemoci pokušenie. A opět die svatý Pavel: Všecko mohu v tom, ješto mne posilije. Toho j’ v nás žádal řka v jiném miestě: Nepřestáváme, modléc sě za vy, abyste sě dóstojně před Bohem obierali, ve všem sě líbiece Bohu, ve všelikém skutce dobrém, užitek činiec a rostúc v umění božiem, ve všelikéj šlechetnosti jsúc posíleni podlé moci jasnosti jeho. Jsme také účastni múdrosti jeho, jsúc s ním v jednotě, ež móž každý řéci, úd jsa jeho v svatém kostele: On mi jest dal toho, což jest, poznánie pravé. A tu múdrost tehdy právě máme, když každá věc vonie nám tak, jakž jest, ež umieníc to rozeznati, že j’ všecko světské nestatečné, lacin nám svět bude, a ež jsú statečné nebeské věci, žádáme jich; a když vieme, co jest vóle božie dobrá, co, ješto sě dobře líbí, a co svrchovaná. Takéž účastni jsme dobré vóle jeho, když to, což móžem v moci jeho a uměnie [máme]text doplněný editorem v múdrosti jeho, budem také i skutkem chtieti v jeho vóli naplniti. Od toho trého jako od kořene pochodí vše člověčie dobré. A toho rač nám pomoci, Hospodine. Amen.