svým ovčičkám řka: Sluhy, poddáni buďte pánóm svým, netolik dobrým a tichým, ale také i nesnadným!
Usty pak tak sě mějte k hospodě, aby purně a protivně jim neodmlúvali! I kto j’ sě dosvářil co dobrého s svú hospodú? Ani po kútech zpravujte jich; hřiechť jest i hanba zle mluviti o hospodě! Lépe jie odbyti sličně, nežli o ní mluviti zle. I odejda svú hanbu mluví, ktož zle mluví o tom, u koho j’ byl. Avšak protiv pravdě nevelím chváliti také; ale ač by i pravdu hyzditi mohli, nehyzďte, leč by bylo potřebie někoho z něčeho vystřieci! Praví Seneka: Skúpě chval a skúpějie hyzď! Takť neslušie přielišná chvála, jako i přelišné hyzděnie. Chvála přielišná zdá sě pochlebovánie, a hyzděnie, by z nenávisti šlo. Protož dobrá věc chváliti málo a hyzditi velím méně.
Skutkem máte hospodě věrni býti; což vám porúčie, aby toho pílni byli, netolik od nich za to čekajíc odplaty, ale ež za to od Boha vláští odplatu budete jmieti. Takť praví svatý Pavel: Cožkoli činíte služby, čiňte z úmysla, jako by Bohu slúžili a netolik lidem, vědúc, ež od Boha za tu vezmeme odplatu věčnú! A opět die v jiném miestě: Sluhy, poslušni buďte pánóv s bázní v sprostnosti srdce vašeho tak, jako Krista; netolik jim k oku slúžiec, jako by sě tiem měli slíbiti jen pánóm, ale jako Jezukristovi sluhy, činiec vóli boží z úmysla; z dobré vóle Bohu tiem slúžiec, netolik lidem, vědúc to, ež každý, cožkoli učiní dobrého, za to od Boha odplatu vezme. A opět učí svého mlazšieho svatý Pavel, jehož byl ostavil miesto sebe; píše jemu na listě mezi jinú řečí řka: Napomínaj sluhy, ať jsú poddáni svým pánóm, líbiec sě jim ve všem, nečiniec i jedné lsti, ale ve všem ukazujíc vieru dobrú, aby ve všem ozdobili svú křesťanskú
