o[11v]číslo strany rukopisupraveno býti. Protož takovým hlaholem mluviti máš, aby řeč nebyla spupná, ani hlasitá přieliš, ani ostrá, ani třesením pyskóv pověděna, ale tiše, střédmě, lechce a jasně vypuštěna, aby každé slovo svú ozdobú bylo okrášleno a aby přielišným křikem hlas nebyl vylit, ani pro kterú chválu výmluvnost má býti okazována. A však časem pro některú příčinu muož to změněno býti, neb někdy[av]někdy] nijekdy řeč prostě pověděna muož býti, někdy[aw]někdy] nijekdy jinak z moci přikazovati, jinak pro vinu hroziti, jinak potresktati milostivě, aby vždy hlas všeliké řeči přirovnán byl příčině hodné. Také při mluvení má to zachováno býti, aby hlavú nebylo točeno ani pochybováno, ani rty obracováno, ani duchu viece než jiný čas chvátáno, ani očima vrceno, ani šíje přikloněno, ani obočie po[12r]číslo strany rukopisuzdvíháno, ani pyskóv kúsáno. A tak když o velikých věcech jest zmienka, vážně má mluveno býti, a o prostředních střédmě, ale o malých lechce. Neb při věcech malých nenie potřebie vtipných řečí, než snadnými slovy má mluveno býti. O velikých a o znamenitých, kdež o Bohu neb o spasení lidském řiedí se, vysokú a hlubokú řečí praveno má býti. Ale u věcech střédmých, kdež ku poslúchaní líbeznému jest rozprávka, prostředně mluviti slušie. Jestli pak řeč o chválení nebo o hyzdění, ta má skrovně pověděna býti. Seneka: „Chval skrovně, hyzď skrovnějie, neb jednostajné potupenie jest přielišné chválenie z pochlebnosti, ale hyzděnie z nenávisti pocházie.“ Také nemá býti chválen v oči nižádný, neb psáno jest: „Přítomného chváliti ani zahanbiti neslušie.“ Druhé: Při spě[12v]číslo strany rukopisuchu a při meškání obyčej slušný má zachován býti, jinak v řeči, a jinak v účinku. V mluvení máš čekati času. Jakož die sv. Jakub: „Buď spěšný k slyšení řečí, ale zpozdilý k mluvení a k hněvu.“ K témuž Kassiodorus: „To jest duostojná a ušlechtilá ctnost dlúho čekati mluvenie, ale brzo urozumněti, což uslyší.“ Má také při rozsuzování býti pomeškáno, neb v praviech jest psáno: „Najlepší súdce jest ten, kterýž dlúho nerozsúdí, ale spěšně porozumie a vypovie při.“ A tak rozmyšlovánie při věcech pilných bezpečné jest meškánie, protož často v hanbu a v škodu upaduje, ktož spěšně rozsuzuje. Též při radách užitečno jest meškánie, neb troje věc jest odporná radě, totiž chvátavost, hněv a lakomstvie. Také někdy po dlúhém rozmyšlení některý skutek spěšně učiniti slu[13r]číslo strany rukopisušno