[14v]číslo strany rukopisuchýlí, vyložiti. Pakli kto chce list posílací právě složiti, najprv pozdravenie, druhé počátek, třetie rozprávka, čtvrté prosbu a páté zavřenie listu postav. A pakli kto má poselstvie dieti, tehdy napřed pozdravenie, druhé zveličenie toho, k komuž máš poselstvie, třetie zpuosob poselstvie, čtvrté rozprávky žádostné ku přijetí poselstvie, páté obyčej, kterak to mělo by jíti, šesté příklad podobných věcí k témuž poselství, sedmé duovod všech obyčejuov svrchu psaných. A tiem obyčejem a řádem Gabriel archanjel pósobil jest poselstvie ku Panně Marii: Najprve pozdravení řka: „Zdráva Maria.“ Druhé pochválení: „Milosti plná.“ Třetie posilněním a připomínaním řka: „Nelekaj se.“ A to proto řekl, neb Panna Maria užasla v řeči jeho. Čtvrté položil zvěstovanie řka: „Aj, počneš a porodíš [15r]číslo strany rukopisusyna.“ Páté položil, kterým obyčejem má se státi, když jest řekl: „Duch svatý přijde v tě a moc najvyšieho zastiení tě.“ Šesté položil příklad v tom, když řekl: „Áj, Alžběta, přietelkyně tvá, počala jest dietě v starosti své.“ Sedmé položil duovod všie řeči přednie v tom, kdež řekl: „Neb u Boha všeliké slovo muož se státi.“ Pakli v praviech duchovních neb světských kto chce mluviti, má zvláštnie obyčeje a řády zachovati, jakož ty o tom miesty svými naučenie uplně a světle položena jsú. A tak pilně máš povážiti. Neb jest li té řeči čas a miesto, čili nic. Jiný čas o pilné a tajné řeči. Jiný čas o lechké a kratochvilné řeči. A tak to šesté a poslednie slovo, KDY a KDE jest tak pilné k zachovávaní a vážení jako jedno ze všech. Neb najmúdřejšie řeč bez času a miesta ztracena jest [15v]číslo strany rukopisua viec hanby a škody přinese než cti a užitku. Protož času k mluvení pilné hleděti, neb mluvení před časem v súdu svému nepřieteli výstrahu dáváš. Jakož již naučenie a zpráva položena jest o řádném mluvení a mlčení v těch šesti slovech, KTO, CO, S KÝM, PROČ, KTERAK a KDY. Též ta slova ten, ktož slyší řeč a komu se mluví, má pilně znamenati a vážiti, kto jest ten, jenž mluví, a komu neb s kým mluví a proč mluví, pro kterú příčinu a kterak mluví, hánčivě li, čili chvále, a pochlebuje li, čili vytázati tajnú věc chce. A tak o jiných kusiech, kterak mluví, sprostně li, chytře li čili kterak jinak, a kdy mluví, v čas li, čili ne včas, a v hodném li miestě, čili nic. To všecko, ktož řeč slyší, a před kým mluví a komu, má pilně znamenati, aby uměl řádně proti tomu a té řeči odpoviedati, [16r]číslo strany rukopisutak tomuto Albertanovi konec. V sobotu po sv. Urbanu, léta Krista Pána tisiec[bi]tisiec] T CCCCCII.