ovoce jeho. Utiekajte hovada, kteréžto sú pod tiem stromem a ptactvo nebeské z ratolestí jeho! Ale však plodu kořenóv jeho v zemi nechajte a přivázáno buď svazkem železným a měděným u bylinách, ješto vně sú, a smočeno buď rosú nebeskú a s zvěří spolek jeho buď v bylině zemské! Srdce jeho od člověčenstvie proměněno buď a srdce zvieřecie dáno buď jemu a sedm časuov proměněno buď nad ním! U vydání súda hlasného ustavena jest i řeč svatých i prosba, dokudž nepoznají živí, že panuje vrchní v království lidském a komuž koli chtieti bude, dá je, a najpokornějšieho člověka ustanoví nad ním.‘ Ten sen viděl sem já, Nabochodonozor král. Protož ty, Baltazaře, vyloženie pověz spěšně, neb všickni mudrci královstvie mého nemohú vyloženie pohodnúti, ale ty móžeš, neb duch bohóv svatých v tobě jest.“
Tehda Daniel, jehožto jmě Baltazar, počal sám v sobě mysliti, mlče jako za jednu hodinu, a myšlenie srdce jeho zamucováchu jej. Tehda odpověděv král i vece: „Baltazaře, sen i vyloženie jeho nesmucuj tebe!“ Odpovědě Baltazar i řekl: „Hospodo muoj, sen těm, jižto sú tebe nenáviděli, a vyloženie jeho tvým se nepřátelóm staň. Strom, kterýž jsi viděl vysoký a mocný, jehožto vysokost dotýká nebe a vezřenie jeho na vší zemi a větvě jeho překrásné a ovoce jeho přielišné a pokrm všech na něm, pod ním bydléce zvěři polské a na ratolestech jeho přebývajíce ptáci nebeští, ty si, králi, jenžto jsi zveličen a rozmohl si se a velikost tvá zrostla a došla až k nebi a moc tvá až do krajóv všie země. A že jest viděl hlásného král a svatého sstupujíce s nebe a řkúce: ‚Podetněte strom a zrušte jej, ale však plodu kořenóv v zemi nechajte a svěžte jej okovy železnými a měděnými v bylinách vně a rosú nebeskú skropen buď a s zvieřaty pokrm jeho buď, doniž sedm časuov nepromění se nad ním!‘ Toť jest vyloženie súda vydánie boha najvyšieho, ješto jest přišlo na pána mého krále: Vyvrhú tě z lidí, a s zvěří i zvieřaty bude bydlenie tvé a seno jakti vuol jiesti budeš a rosú nebeskú skropen budeš. A sedm časuov promění se nad tebú, doniž nebudeš věděti,
