měl býti kazatelem užitečným v cierkvi božie, protož se to mateři ukázalo v snovém vidění.
Pak mateři svatého Dominika zdálo se ve snách, když byla jím těhotna, by Slunce v svém břiše nosila. A ten sen ukazoval budúcí svatost svatého Dominika, jenž životem i naučením spasitedlným všemu křesťanskému sboru jakožto slunce prosvietil. A tak o mnohých svatých se čte, že skrze sny jim budúcie věci sú zvěstovány, kteréžto by bylo vyčísti, každého by čitatele obtiežily.
A chcem li zvěděti, co hospodin zjevil skrze sny pohanóm budúcích věcí, ačtě toho přemnoho, některé však tuto popíši.
V kronice římské čte se o Juliovi ciesařovi, že když ještě mládencem bieše, zdálo mu se ve snách, by s vlastní mateří sesmílil. A když, tak hanebným skutkem se zamútiv, procíti a přivolaje vykladače snóv, jich otieže, co by sen ten znamenal, otpověděchu a řkúce: „Všecka země bude tvému přikázaní poddána. Neb země mátě jest všech, neb z nie přirozeně pocházieme, neb z země příde pokrm a z pokrmu siemě a z semene člověk.“
A témuž ciesaři Juliovi, když bieše v těžké nemoci a lid jeho měl boj s Antoniem kniežetem vzieti, ukáže mu se ve snách muž krásný a řka: „Chceš li proti Antoniovi svítěziti, kaž se do boje na parách nésti, jinak tvuoj lid bude pobit.“ A on se káže do boje nésti, i obdrži.
Také Sokratesovi, mudrci atenienskému, zdálo se ve snách, by z oltáře Veneriscizojazyčný text, té bohyně, jenž bieše v Atademi, jemu labut přinesli, ana ztáhla krk nad viděnie lidské a tak jasným a veselým hlasem zpievajíc, že vešken svět utěšila. A ihned nazajtřie Aristides z Atademie syna svého, Platona, robence malého, k němu přivede prose, aby jeho mravóm i písmu naučil. A když Sokrates robencovu zpósobu spatři, vece: „Toť jest labut,
