že panuje buoh vysoký nad královstvím lidským a komuž koli bude chtieti dáti, tomu dá je. A že jest přikázal, aby byl ostaven plod kořene jeho, totiž stromu, králevstvie tvé ostane tobě, když poznáš, že jest moc nebeská. Proněžto, králi, rada má slib se tobě a hřiechy tvé almužnami vykup a nepravosti tvé milosrdími chudých, zdaliť snad odpustí buoh hřiechy tvé.“ Všecky ty věci přišly na Nabochodonozora krále. Po skonání dvanádcti měsiecóv, když po sieni babylonské procházieše se. A otpověděv král i vece: „Však jest toto Babylon město veliké, ješto sem udělal k tomu královstvie v moci síly mé a v slávě krásy mé.“ A když bieše ještě řeč v ustech králových, hlas s nebe spade: „Toběť se praví, Nabochodonozoře králi, královstvie tvé odešlo jest od tebe a z lidí vyvrhú tě a s zvěří i zvieřaty bude bydlenie tvé. Seno jakti vuol jiesti budeš a sedm časuov promění se nad tebú, donidž nebudeš věděti, že panuje buoh najvyší v království lidském a komuž koli bude chtieti, tomu dá je.“ V túž hodinu naplnila se řeč nad Nabochodonozorem králem a z lidí vyvržen jest a seno jako vuol jedl jest a rosú nebeskú tělo jeho zhrubělo jest, donidž sú vlasy jeho ku podobenství orličiemu nevzrostly a nehty jeho jako nehtové ptačí. „Protož po skonání dní já, Nabochodonozor, oči moji k nebi sem pozdvihl a smysl muoj navrácen jest mně a najvyšiemu bohu sem poděkoval a živého navěky pochválil sem i poslavil, neb moc jeho moc věčná a královstvie jeho od národa až do národa. A všickni bydlitelé zemští za nic počteni jsú, nebo podlé vuole své činie tak dobře v mocech nebeských jako v bydlitelech zemských a nenie, kto by se zpiečil moci jeho a řekl jemu: ‚Proč si to učinil?‘“
Také psáno jest v kněhách téhož proroka v sedmém rozdiele: Prvého léta Baltazara, krále babylonského, Daniel sen viděl a viděnie hlavy jeho na loži jeho. „Viděch u vidění mém v noci, naliť čtyřie větrové nebeští bojováchu na velikém moři a čtyři zvěři veliké vzchodiechu z moře rozličné mezi sobú.
