kterúžto atenienskému Apolonovi Venuscizojazyčný text atademická posvětila jest.“ A vedlé výklada toho snu byl Sokrates také múdrosti pln, že všech lidí pohanských smysl přesáhl a všemu světu učinil utěšenie, jakožto v kněhách jeho móž býti shledáno. Neb die svatý Augustin, že nalezl v kněhách Platonových tato slova: „Na počátce bylo slovo a slovo bylo vedlé boha a buoh byl slovo.“ A táž slova pokládá svatý Jan na počátce svého čtenie.
Potom když ten Plato, chtě múdrosti jiných vlastí dosieci, béře se z Atenie, tehda té noci na tom putování zda mu se ve snách, by jat byl od lotróv morských. A když ten sen ráno tovaryšóm povie, oni řkú, aby snóv nešetřil. A když na moře vsadú, lotřie morští, s svými lodicemi k tomu korábu přilnúce, jej i se všemi zlúpie a Platona, že byl muž překrásný, jemše s sebú vezmú.
Také píše Titus Livius v prvních kněhách o válce afrikánské: „Když Hanibal, ciesař kartaginský, byl přitrhl s velikým vojskem k zemi italské, ve snách viděl mládence, jenž řekl se od Jupitera poslaného a že jeho vódcí má býti do Itálie. I vece dále: ‚Jdiž po mně a nikam jinam očí svých obracej.‘ A když jdieše po něm, najprvé sa strašiv, nikamž jinam nežli na toho mládence hledě. Potom vznikne na mysl jemu, co však jest, že mi zapověděl jinam hleděti? I nemoha očima umu poslúchati, i ohlede se a uzře, naliť had divné velikosti, porážeje veliké stromy i křovie, plazi se. A potom s hřímaním přieval spade. A když otáza, co by to bylo, uslyše, že to znamená záhubu a opuštěnie italské země. A to se stalo ot Hanibale najavě, že on jako had veliký stromy i křovie porážel, když vládaře římské z jich vojsky valnými pobíjel.“
Píše také Titus Livius v druhých kněhách o ustavení města římského, že když bohóm ke cti hry v Římě strojiechu, dřieve než hráti počechu, jeden hospodář ráno pod pranéřem zmrskal sluhu svého. Potom hry činichu. A potom
