v noci jednomu obecnému člověku v Římě, Titovi latinskému, zdálo se ve snách, jako by Jupiter jemu řekl: „Nelíbilo mi se předejhřie her učiněných. Protož, leč budú hry slavně a velebně opraveny, zlá příhoda na město připadne. A jdi a to kmetóm římským pověz.“ Tehda nazajtřie, kakž koli jeho ten sen trápieše, však stydieše muž sprostný mezi tak slavné lidi vjíti, a takú věc zvěstuje, byl lidem k smiechu. I zmeška ku kmetóm jíti. Tehda ihned buoh Jupiter jej porazi, neb jeho syna v malých dnech umrtvi, kteréžto pomsty tak náhlé, aby se příčina před ním neutajila. Týž se jemu buoh ve snách ukáže a řka: „Proto, že s božím zhrdal přikázaním, již si vzal odplatu a viece čekaj, leč učiníš, cožť sem rozkázal.“ A on procítě i pomeška opět toho zvěstovati. A ihned rychle připadne naň neduh veliký tak, že sebú z lože hnúti nebude moci. Tehda svola přátely a to viděnie jim povie. A oni radie, aby ihned kázal se mezi kmety nésti a to aby jim oznámil viděnie. A netáhne toho učiniti, až ihned před kmety zdráv vstane a domóv pójde.
Píše také Titus Livius v osmých kněhách o ustavení města římského: „Když dva ciesaře římská, točiž Maulius a Decius, vedlé města Capnacizojazyčný text řečeného s vojsky lehú, tehda jednú uda se jim v noci tento sen viděti, naliť muž vyšie a slavnějšie nad lidi postavy a řka: ‚V budúciem pobití s jedné strany ciesař a s druhé strany vojsko má se dostati bohóm pekelným a mateři zemi. A kteréhož vojska ciesař za své vojsko zaslíbil by se, točiž dada se dobrovolně nepřátelóm zabiti, to by vojsko obdržalo.‘ A když by nazajtřie jeden ciesař druhému sen svój vypovie, i zda se jim za podobné, aby oběti bohóm k ukrocení zbili. A jestliže by též kněz na drobiech věštbu poznal, aby jeden z ciesařóv se obětoval. Tehda spatřiv kněz droby i vece: ‚Kteréhož ciesaře římského v boji vojsko počne před nepřátely postúpati, aby ten ciesař se za vojsko obětoval a za obec i měštěníny římské.‘ Tehda když by v boji a nepřietelé vojsko Deciovo
