počechu přemáhati, vece kněz Deciovi: ‚Čas jest, pójč skutku slov!‘ A podloživ kopie pod nohy jeho i káza jemu po sobě takto řiekati: ‚Jane, Jupiter, Mars, Otče Quirine, Bellono, bohové domácí, jenž vládnete námi i nepřátely našimi, a bohové pekelní, vásť prosím, ctím milostí, prosím i nesu, abyšte lidu římskému moc a vítězstvie pójčili a nepřátely lidu římského římským strachem a uděšením smrti porazili. A jakož sem slovy jmenoval, takéž za lid římský, za vojsko, zástupy i pomocníky se slibuji a lid nepřátelský se mnú bohóm pekelním a bohyni zemi.‘ A když to povědě, rúcho ciesařské svleče s sebe a v rytierský oděv se obleče a vskočiv na hynšt, hna mezi nepřátely s takým pohromem, že se zdáše nepřátelóm, by něco věčieho nežli člověk byl, neb před ním i s obú jeho strán nepřietelé padáchu. A když v najvěčí pluk uběže, tu kuoň pod ním pade a on by zabit. A ihned nepřietelé takú hrózú bychu otrápeni, že se ani brániti smějiechu. Ale jedni před Římany zbiti padáchu a druzí se na běh oddáchu.“ A tak Římené vedlé zvěstovánie snového svítězili sú nad nepřátely svými.
Také v kronice římské čte se, že když Eneáš z Afriky do italské země po moři přijel bieše a do črpadl, kdežto Tiberis, římská řeka, do moře vpadá, přistal bieše, ve snách řečeno jest jemu: „Jdi k králi Evandrovi, jenž kraluje na sedmi horách, točiž na tom miestě, kdež nynie Řím ustaven, a váléť s králem latinským, a ty pomóžeš Evandrovi, nebť na tě má připadnúti královstvie italské. A aby tomu věřil, totoť dávám znamenie: kdyžto pojedeš, nalezneš pod stromem dubovým bielú svini s třidceti bielými prasci, kdežto potom ustaveno jest město jménem Albacizojazyčný text, točiž Bielá.“ A to se všecko naplnilo, jakož tudiež psáno jest.
Také když tělo svatého Marcelina papeže bylo povrženo na ulici přikázaním Diokleciána ciesaře, ve snách ukázal se svatý Petr Marcelovi papežovi a řka:
