a zákonníci podobenstvie jeho, poznali sú, že by o nich pravil. Mt21,46 A hledajíce jeho jieti, báli sú sě zástupóv, neb jakžto proroka jeho mějiechu.
Mt22,1 A otpověděv Ježíš, řekl jest jim opět v podobenství řka:
XXII.
Mt22,2 „Podobno učiněno jest královstvie nebeské člověku králi, jenž jest učinil svatbu synu svému. Mt22,3 I poslal jest sluhy své volat zvaných na svatbu, a nechtiechu přijíti. Mt22,4 Opět poslal jest jiné sluhy své řka: Pravte zvaným: Aj, oběd mój připravil sem, býkové [moji]text doplněný editorem[91]moji] mei lat. a ptáci zbiti jsú a všěcky věci hotovy, poďte na svatbu. Mt22,5 A oni zmeškali sú a otešli sú, jiný do vsi své a jiný na kupectvie své. Mt22,6 A jiní zjímali sú sluhy jeho a haněním trápené zbili sú. Mt22,7 A král když jest uslyšal, rozhněval se jest, a poslal zástupy své, zatratil jest vražedlníky ty a město jich zapálil. Mt22,8 Tehdy vecě sluhám svým: Svatba zajisté připravena jest, ale kteří biechu zváni, nebyli sú hodni. Mt22,9 Protož jděte na východ cěst, a kteréž kolivěk naleznete, volajte na svatbu. Mt22,10 A vyšedše sluhy jeho na cěsty, sebraly sú všěcky, kteréž jsú nalezly, zlé i dobré, a naplněna jest svatba sedících. Mt22,11 I všel jest král, aby ohlédal sedície, i viděl jest tu člověka neoděného rúchem svatebním. Mt22,12 I vecě jemu: Přieteli, kterak si sem všel, nemaje rúcha svatebnieho? A on jest oněměl. Mt22,13 Tehdy král vecě sluhám: Sviežíce nohy jeho i rucě, pusťte ho v temnosti zevnitřnie, tu bude pláč a škřehot zubóm. Mt22,14 Mnozí zajisté sú povoláni, ale nemnozí vybráni.“
Mt22,15 Tehdy otšedše zákonníci, v radu sú vešli, aby popadli jeho v řěči. Mt22,16 I poslali sú k němu učedlníky své s herodiány řkúce: „Mistře, vieme, že jsi pravý a v pravdě cěstu boží učíš a nenie tobě péčě o nižádného, neb nehledíš osoby lidské. Mt22,17 Protož pověz nám, co sě tobě zdá: Slušie li dan dáti ciesaři, či nic?“ Mt22,18 A poznav Ježíš zlost jich, vecě: „Co mne pokúšiete, pokrytci? Mt22,19 Ukažte mi peniez platný.“ A oni podali sú jemu peniezě. Mt22,20 I vecě jim Ježíš: „Čí jest obraz tento a napsánie?“ Mt22,21 Řkú jemu: „Ciesařóv.“ Tehdy vecě jim: „Dajtež tehdy, které věci jsú ciesařovy, ciesaři, a které jsú božie, bohu.“ Mt22,22 A uslyšěvše divili sú sě, a opustivše jej, otešli sú.
Mt22,23 V ten den přistúpili sú k němu saduceové, kteřížto řkú, by nebylo vzkřiešenie, i otázali sú ho Mt22,24 řkúce: „Mistře, Mojžieš jest řekl: Umřel li by kto nemaje syna, aby pojal bratr jeho ženu jeho a vzbudil siemě bratru svému. Mt22,25 I biechu u nás sedm bratróv, a první ženu pojav, umřěl jest, a nemaje semene, ostavil ženu bratru svému. Mt22,26 Též druhý i třetí až do sedmého. Mt22,27 A najposléze všěch i žena umřěla jest. Mt22,28 Protož na z mrtvých vstání čie bude z sedmi žena? Neb všickni měli sú ji.“ Mt22,29A otpověděv Ježíš, vecě jim: „Blúdíte, neumějíce písem ani moci božie. Mt22,30 Neb na vzkřiešení ani sě budú pojímati, ani vdávati, ale jsú jako andělové boží v nebi. Mt22,31 A o vzkřiešení mrtvých nečtli ste, co jest pověděno ot boha řkúcieho vám: Mt22,32 Já sem bóh Abrahamóv a bóh Izákóv a bóh Jákobóv? Nenie bóh mrtvých, ale živých.“ Mt22,33 A uslyšěvše zástupové, diviechu sě v učení jeho.
Mt22,34 Tehdy zákonníci uslyševše, že by mlčenie uložil saduceóm, sešli sú sě v jedno. Mt22,35 I otázal jest ho jeden z nich, zákona učitel, pokúšeje jeho: Mt22,36 „Mistře, které jest přikázanie veliké v zákoně?“ Mt22,37 Vecě jemu Ježíš: „Milovati budeš pána boha tvého ze všeho srdcě tvého i ve všie duši tvé i ve všie mysli své. Mt22,38 Toť jest najvětčie a prvnie přikázanie. Mt22,39 A druhé podobné jest tomu: Milovati budeš bližnieho tvého jako sám sě. Mt22,40 Na túto dvú přikázaní vešken zákon visí i prorokové.“
Mt22,41 A shromaždiv zákonníky, otázal jich Ježíš Mt22,42 řka: „Co se vám zdá o Kristovi, čí syn jest?“ Řkú jemu: „Davidóv.“ Mt22,43 Vecě jim: „Kterakž tehdy David v duchu nazývá ho pánem řka: Mt22,44 Řekl jest pán pánu mému: Seď na praviciech mých, ažť položím nepřátely tvé podnož noh tvých? Mt22,45 A poněvadž David nazývá ho pánem, kterakž syn jeho jest?“ Mt22,46 A nižádný nemožieše jemu otpověděti slova, aniž jest směl kto od toho dne jeho viece tázati.
XXIII.
Mt23,1 Tehdy Ježíš mluvil jest k zástupóm a k učedlníkóm svým Mt23,2 řka: „Na stolici Mojžiešově seděli sú mistři a zákonníci. Mt23,3 Protož všěcky věci, kteréž kolivěk by vám pravili, zachovajte a čiňte, ale podlé skutkóv jich neroďte činiti, nebť pravie, a nečinie. Mt23,4 Přivazujíť břemena těžká a nesnesitedlná a vzkládají na ramena lidská, ale prstem svým nechtie sě jich dotknúti. Mt23,5 A všěcky skutky své činie, aby viděni byli ot lidí. Neb rozšiřují nápisy své a veličie podolky. Mt23,6 Milujíť zajisté prvnie seděnie na večeřiech a prvnie stolice v sbořiech Mt23,7 a pozdravovánie na tržišti a nazváni býti ot lidí mistři. Mt23,8 Ale vy neroďte nazváni býti mistři, neb jeden jest mistr váš, a vy všickni bratřie jste. Mt23,9 A otcě neroďte sobě nazývati na zemi, neb jeden jest otec váš, jenž v nebesiech jest. Mt23,10 Ani nazývajte sě mistři, neb mistr váš jeden jest, Kristus. Mt23,11 Kto větčí jest vás, bude sluha váš. Mt23,12 Pakli sě kto povýší, bude ponížen, a kto sě poníží, bude povýšen.“
Mt23,13 „[Ale]text doplněný editorem[94]Ale] autem lat. běda vám, mistři a zákonníci, pokrytci, jenž zavieráte královstvie nebeské
