kteříž v mě věřie, hodné jest jemu, aby zavěšen byl žrnov osličí na hrdle jeho a utopen byl v hlubokosti morské. Mt18,7 Běda světu ot pohoršení! Potřebie jest zajisté, aby přišla pohoršenie, ale však běda člověku [tomu]text doplněný editorem[70]tomu] illi lat., skrzě něhož přijde pohoršenie. Mt18,8 Ač pak ruka tvá nebo noha tvá horší tě, uřež ji a vrz ot sebe. Dobré jest tobě k životu vjíti mdlému neb klécavému nežli dvě rucě nebo dvě nozě majíciemu puštěnu býti do věčného ohně. Mt18,9 A pakli oko tvé horší tě, vylup je a vrz ot sebe. Dobré jest tobě s jedniem okem v život vjíti než dvě oči majíciemu puštěnu býti do pekelnieho ohně. Mt18,10 Vizte, abyšte nepotupovali jednoho z těchto maličkých. Jistě pravi vám, že andělové jich v nebesiech vždycky vidie tvář otcě mého, jenž v nebesiech jest. Mt18,11 Neb přišel jest syn člověka, aby spasil, což bieše zahynulo. Mt18,12 Co sě vám zdá? Bylo li by někomu sto ovec a zblúdila li by jedna z nich, však opustí devaddesát a devět na horách a pójde hledat té, kteráž jest poblúdila? Mt18,13 A udá li sě, že ji nalezne, věrně pravi vám, že sě radovati bude nad ní viece než nad devadesáti a devieti, kteréž sú nepoblúdily. Mt18,14 Takť nenie vóle před otcem vaším, jenž v nebesiech jest, aby zahynul jeden z maličkých těchto.“

Mt18,15 „A shřěší li proti tobě bratr tvój, jdi a treskci jej mezi tebú a mezi ním samým. A uposlúchá li tebe, získal budeš bratra tvého. Mt18,16 A pakli tebe neuposlúchá, přijmi k sobě jednoho nebo dva, aby v ustech dvú svědkóv nebo tří stálo každé slovo. Mt18,17 Pakli jich neuslyší, pověz obci. A pakli by obcě neuposlúchal, buď tobě jako pohan a zjevný hřiešník. Mt18,18 Věrně pravi vám, kteréž koli věci sviežete na zemi, budú svázány i v nebi. A kteréž koli věci rozviežete na zemi, budú rozvázány i v nebi. Mt18,19 Opět pravi vám, že ač dva z vás svolíta sě na zemi o všeliké věci, za kterúž by koli prosili, stane sě jim ot otcě mého, jenž v nebesiech jest. Mt18,20 Neb kdež sě sberú dva nebo třie ve jméno mé, tu jsem uprostřed nich.“

Mt18,21 Tehdy přistúpiv Petr k němu, řekl jest: „Pane, kolikokrát shřěší proti mně bratr mój, a otpustím jemu? Až do sedmkrát li?“ Mt18,22 Die jemu Ježíš: „Nepravi tobě až do sedmkrát, ale až do sedmdesátkrát sedmkrát. Mt18,23 Protož připodobněno jest královstvie nebeské člověku králi, kterýž jest chtěl počet položiti s sluhami svými. Mt18,24 A když poče počet klásti, dodán jest jemu jeden, jenž bieše dlužen desět tisícóv hřiven. Mt18,25 A když jest neměl, otkud by navrátil, kázal ho pán jeho prodati i ženu jeho i syny i všěcky věci, kteréž mějieše, a navrátiti. Mt18,26 A pad sluha ten, prosieše ho řka: Trpělivost měj nade mnú a všěcky věci navrátím tobě. Mt18,27 A smilovav sě pán nad sluhú tiem, propustil jest jeho a dluh jemu otpustil. Mt18,28 A vyšed sluha ten, nalezl jest jednoho z spolusluh svých, jenž jemu dlužen bieše sto peněz, a držě hrdléše [jeho]text doplněný editorem[74]jeho] eum lat. řka: Navrať, cos dlužen. Mt18,29 A pad spolusluha jeho, prosieše ho řka: Trpělivost měj nade mnú a všěcky věci navrátím tobě. Mt18,30 A on nechtěl jest, ale otjide a pustil jest ho v žalář, dokud by dluhu nenavrátil. Mt18,31 A vidúce spolusluhy jeho, [které se věci dějiechu]text doplněný editorem[75]které se věci dějiechu] quae fiebant lat., smútily sú sě velmě a přišly sú a pravily sú pánu svému všěcky věci, které sě biechu staly. Mt18,32 Tehdy povolal jest ho pán jeho a vecě jemu: Sluho zlosynu, vešken dluh otpustil sem tobě, nebs mne prosil. Mt18,33 Však tehdy měl si i ty sě smilovati nad spolusluhú tvým, jakož i já nad tebú smiloval sem sě. Mt18,34 A rozhněvav sě pán jeho, dal ho jest katóm, dokud by nenavrátil všeho dluhu. Mt18,35 Tak i otec mój nebeský učiní vám, neotpustíte li jeden každý bratru svému z srdcí svých.“

XIX.

Mt19,1 I stalo sě jest, když dokona Ježíš řeči tyto, šel jest z Galilee a přijide do krajin židovských za Jordán. Mt19,2 I šli sú za ním zástupové mnozí a uzdravil jest jě tu. Mt19,3 I přistúpili sú k němu zákonníci pokúšejíce jeho a řkúce: „Slušie li člověku pustiti ženu svú pro kterú kolivěk příčinu?“ Mt19,4 Jenž otpověděv vecě jim: „Nečtli ste, že kto jest ot počátka učinil, mužě a ženu učinil jest jě?“ A řekl jest: Mt19,5 „Proto opustí člověk otcě i máteř a bude sě přídržěti ženy své, i budeta dva v těle jednom. Mt19,6 A tak již nejsta dva, ale jedno tělo. Protož což jest bóh spojil, člověk nerozlučuj.“ Mt19,7 Řkú oni: „Což jest tehdy Mojžieš přikázal dáti knížky otpudné i pustiti?“ Mt19,8 I vecě jim: „Že Mojžieš pro tvrdost srdcě vašeho přepustil vám pustiti ženy vašě, ale ot počátka nebylo jest tak. Mt19,9 A pravi vám, že ktož kolivěk pustí ženu svú, jediné krom příčiny smilstva, a jinú pojme, cizoloží, a ktož puštěnú pojme, cizoloží.“ Mt19,10 Řkú jemu učedlníci jeho: „Jest li tak příčina člověku s ženú, neslušie sě pojímati.“ Mt19,11 Jenžto jest řekl: „Ne všickni přijímají slova tohoto, ale kterýmž jest dáno. Mt19,12 Neb jsú řězanci, kteříž sú sě z mateřina břicha tak urodili, a jsú řězanci, kteříž jsú učiněni ot lidí, a jsú řězanci, kteříž sú sě sami řezali pro královstvie nebeské. Ktož móž přijieti, přijmi.“

Mt19,13 Tehdy obětovány jsú jemu dietky, aby rucě jim vzkládal a modlil sě. Ale učedlníci tresktáchu jě. Mt19,14 Tehdy Ježíš vecě jim: „Nechte dietek a neroďte jim brániti jíti ke mně, neb takových jest královstvie