otpověděv pán jeho, řekl jest jemu: Sluho zlý a léní, věděls, že žni, kdež nesěji, a sbierám, kdež sem nerozptýlel, Mt25,27 protož měl si ty poručiti penieze mé penězoměncóm, a já přijda, vzal bych byl zajisté, což mého jest, s lichvú. Mt25,28 Protož vezměte ot něho hřivnu a dajte tomu, ješto má desět hřiven. Mt25,29 Neb každému, ktož má, bude dáno a bude hojnost mieti, a tomu, jenž nemá, i to, což sě zdá, by měl, bude otjato ot něho. Mt25,30 A neužitečného sluhu vrzte v temnosti zevnitřnie, tu bude pláč a škřehot zubóm.“

Mt25,31 „A když přijde syn člověka v oslavnosti své a všickni andělové jeho s ním, tehdy sěde na stolici velebnosti své Mt25,32 a shromaždie sě před něho všickni lidé i rozlúčí jě rózno, jako otlučuje pastýř ovce ot kozlóv. Mt25,33 A postaví ovcě zajisté na pravici své a kozly na levici. Mt25,34 Tehdy die král těm, kteříž na pravici jeho budú: Poďte, požehnaní otce mého, vládněte připraveným vám královstvím ot ustavenie světa. Mt25,35 Neb lačen sem byl a dali ste mi jiesti, žiezniv sem byl a dali ste mi píti. Hostem sem byl a přijeli ste mě. Mt25,36 Náh a oděli ste mě. Nemocen a navštievili ste mě. V žaláři sem byl a přišli ste ke mně. Mt25,37 Tehdy otpovědie jemu spravedliví řkúce: Pane, kdy sme tě viděli lačna a nakrmili sme tě, žiezniva a dali sme tobě nápoj? Mt25,38 A kdy sme tě viděli hostem a přijeli sme tě, aneb náha a oděli sme tě? Mt25,39 Aneb kdy sme tě viděli nemocna neb v žaláři a přišli sme k tobě? Mt25,40 A otpověda král, die jim: Věrně pravi vám, kterak dlúho činili ste jednomu z těchto najmenších bratří mých, mně ste činili. Mt25,41 Tehdy i těm die, kteří na levici jeho budú: Otejděte ote mne, zlořečení, do věčného ohně, jenž připraven jest diáblu i andělóm jeho. Mt25,42 Neb lačen sem byl, a nedali ste mi jiesti, žiezniv sem byl, a nedali ste mi nápoje, Mt25,43 hostem sem byl, a nepřijeli ste mne, náh, a neoděli ste mne, nemocen a v žaláři, a nenavštievili ste mne. Mt25,44 Tehdy otpovědie jemu i oni řkúce: Pane, kdy sme tě viděli lačna nebo žiezniva nebo hostem nebo náha nebo nemocna nebo v žaláři, a neposlúžili sme tobě? Mt25,45 Tehdy otpovie těm řka: Věrně pravi vám, kterak dlúho nečinili ste jednomu z najmenších těchto, ani ste mně činili. Mt25,46 I pójdú tito u muku věčnú, ale spravedliví v život věčný.“

XXVI.

Mt26,1 I stalo sě jest, když dokona Ježíš řěči tyto všecky, řekl jest učedlníkóm svým: Mt26,2 „Viete li, že po dvú dní hod beránka bude a syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován?“ Mt26,3 Tehdy sebrali sú sě kniežata kněžská a starší lidu do sieni kniežěte kněžského, ješto slovieše Kaifáš, Mt26,4 a radu sú učinili, aby Ježíše lstivě jeli a zabili. Mt26,5 A praviechu: „Ne v den sváteční, aby snad rozbroj nebyl v lidu.“

Mt26,6 A když jest byl Ježíš v Betaní v domu Simona malomocného, Mt26,7 přistúpi k němu žena, majíc pušku alabastrovú masti drahé, i vylila jest na hlavu jeho, když stoléše. Mt26,8 A vidúce učedlníci, rozhněvali sú sě řkúce: „I čemu jest ztráta tato? Mt26,9 Neb mohla jest tato mast prodána býti za mnoho a dáno býti chudým.“ Mt26,10 A věda Ježíš, vecě jim: „Co truchlivi jste této ženě? Skutek dobrý učinila jest nade mnú. Mt26,11 Neb vždy chudé mieti budete s sebú, ale mne ne vždy mieti budete. Mt26,12 Pustivši zajisté tato mast tuto na tělo mé, ku pohřebení mne jest učinila. Mt26,13 Věrně pravi vám, kdež kolivěk kázáno bude toto čtenie po všem světě, bude praveno, a že tato učinila jest na památku jeho.“

Mt26,14 Tehdy otšel jest jeden ze dvanádsti, jenž slove Jidáš Škariot, ke kniežatóm kněžským Mt26,15 i vecě jim: „Co mi chcete dáti a já vám jeho zradím?“ Tehdy oni ustavili sú jemu třidceti střiebrných. Mt26,16 A potom hledáše přístupu, aby jej zradil.

Mt26,17 A prvnieho dne přesnic přistúpili sú učedlníci k Ježíšovi řkúce: „Kde chceš, připravíme tobě jiesti beránka?“ Mt26,18 Tehdy Ježíš řekl jest: „Jděte do města k jednomu a řcěte jemu: Mistr die: Čas mój blízko jest, u tebe učiním beránka s učedlníky mými.“ Mt26,19 I učinili sú učedlníci, jakož jim ustavil Ježíš, a připravili sú beránka. Mt26,20 A když jest byl večer, stoléše se dvanádsti učedlníky svými, Mt26,21 a když sú jedli, řekl jest: „Věrně pravi vám, že jeden z vás mě zradí.“ Mt26,22 A smútivše sě velmě, počeli sú každý z nich řéci: „Zdali já jsem, pane?“ Mt26,23 A on otpověděv, vecě: „Kto týká se mnú ruku v mísě, tenť mě zradí. Mt26,24 Syn zajisté člověka jde, jakož psáno jest o něm, ale běda člověku tomu, skrzě něhož syn člověka zrazen bude. Dobře by bylo jemu, by sě byl nenarodil člověk ten.“ Mt26,25 A otpověděv Jidáš, kterýž jeho zradil, řekl jest: „Zdali já jsem, mistře?“ Vecě jemu: „Ty si řekl.“

Mt26,26 A když sú večeřeli, vzal jest Ježíš chléb a dobrořečil i lámal a dal učedlníkóm svým. I vecě: „Vezměte a jězte, toť jest tělo mé.“ Mt26,27 A vzem kalich, dieky jest učinil a dal jim řka: „Píte z toho všickni. Mt26,28 Totoť jest zajisté krev má nového svědectvie, kteráž za mnohé vylita bude na otpuštěnie hřiechóv. Mt26,29 Ale pravi vám, již nebudu píti z tohoto plodu vinného kořene až do onoho