[200v]číslo strany rukopisu[4]při horním okraji připsána jinou rukou modlitba, která byla později přeškrtána – do textu povídky o Štilfridovi nepatří koně zboř.“ Brynda do šraňkuov potaže, korúhev[x]korúhev] korohew proti němu roztaže a řka: „Štilfride, nemuož to jinak býti, musíš ode mne zabit býti.“ Štilfrid vece: „Podajte mi praporce plavého, tať barva znamenává pevnost u vieře muže dobrého.“ Pevně se proti němu vyda, kuoň i jeho samého na smrt vyda.

Opět Englický v smutku voláše: „Benedikte, knieže tyřské[y]tyřské] Thirzke, učiníš tak [dielo]text doplněný editorem rytířské, dajž Štilfridovi pevnú ránu, a tak učiníš čest svému pánu.“ Benedikt vysoké mysli bieše, v červeném praporci[z]praporci] praporcze tři panny mějíše, hněvivě na lúku [běžíše]text doplněný editorem a na Štilfrida křičíše: „I navrať se, navrať se zase, Štilfride, vidím, že musíš ostati zde.“ Vece Štilfrid: „Rúče podajte mi praporce šerého, tať barva znamenává pokoru každého tichého[aa]tichého] tiecheho. Ačť Benedikt bez sváru nebude, tú hrdú myslí mě nezbude.“ Pokorně se na lúku bráše, Benedikt proti němu prudce[ab]prudce] prudſe hnáše, až od té[ac]té] ſwe rány Benedikt z koně upade a od tej rány duše zbude. Štilfrid z šraňkův jeda, buohu děkováše.

Englický opět v žalosti voláše: „Naderšpáne, pane uherský veliký, ať poděkuje člověk všeliký, kaž kuoň svuoj osedlati a se proti Štilfridovi rozehnati!“ „Králi, to chci učiniti a chci se s ním musky bíti.“ Když Naderšpán v šraňcéch bieše, takto na Štilfrida voláše: „Smieš li se se mnú utkati, musíť tě zlé ode mne potkati.“ Vece Štilfrid: „Proč bych nesměl, neviem sám, zda proto, že jsi Římanóm dobře znám? Až tebe, Naderšpáne, budu prositi, tož mě tepru rač živiti.“ Štilfrid vece: „Podajte mi praporce šarlatného, nebť ta barva vyznamenává statečnost všelikého běhu rytieřského.“ Pod praporcem v šraňky statečně pudíše, až pod jeho koněm země hřmíše. A když se k Naderšpánovi přibra, škaredě kopím jeho život zedra, prudce jej dolův z koně svali, a skočiv doluov z koně, k němu se přitasi a hnedky skrze něj ostří svuoj meč protasi. Vida to englický král, vece: „Ach nastuojte! Neštěstí, v žalosti si mi dáno, ješto mi se toho nikdy ve snách nezdálo.“