[201v]číslo strany rukopisunení, lépe tě chci znamenati.“ Štilfrid vece: „Ažť se budu, Žibřide, modliti, tepru se mi budeš chlubiti, ale tať rána neškodnať mi jest, ještěť při mně jestiť čest. Než ty ohlédaj na svém štítě znamenie, zdá mi se, ž’ čtyř ruoží nenie.“ Opět jich[ag]jich] geſt podachu dřeva obú a opět učinichu hnánie s sebú, prudké rány sobě dašta, až opět obě dřevě zlámasta. Oba na koních osedechu, ale od Žibřida ščít a helm letiechu. A jakžkoli Žibřid na koni osedíše, však jej Štilfrid hluboce zabodíše. Štilfrid vece: „Kéž se chlubíš, a ty poně smutně na koni[ah]koni] konie sedíš, poně se ruože z ščítu rosypala? Ach, kdyby to věděla dcera krále englického, tohoť by měla za zlé mieti, že s se dal tak sprostnému raniti!“ Žibřid vece: „Nechtěl bych to za čest mieti, bychť se dal hubenšiemu jieti.“ Štilfrid vece: „Buoh dá, to máš shledati, žeť sem tak dobrý i ve všem se chci vrovnati, leč ruože žeť se mne neprší. Věziž[ai]Věziž] Wieziſs, žeť Štilfrid to vše zruší.“ I podachu jim potřetí kopie, tuť tepru proti sobě hnáchu. Da jemu Štilfrid velikú ránu, Žibřid na kopí letě na stranu. Skočiv z koně, hněvivě meče dobuda, k Žibřidovi přibuda[aj]přibuda] przyboda, poče je velmi rubati, až perly počechu vysoko skákati: Opraviv se Žibřid, poče se brániti, i počesta se velmi bíti. Od poledne až do nešporův se tepíchu, až jiskry od jich mečuov letiechu. Králi a kniežata tomu se diviechu, k té bitvě snažně přihlédáchu. „Ach, škoda těch jinochů, nelze jest živu býti,“ vecechu. Englický král Žibřida napomena, řka: „Pomni se, viero naše, neboť má dcera o tě pečuje, i přidajž života svého a hledaj života jeho.“ Žibřid vece: „Králi, máš to shledati, žeť musí přede mnú v šraňcích běhati.“ Štilfrid vece: „Buoh vie, čemu[ak]čemu] czmu [jest]text doplněný editorem se státi. Chceš li mi však milost dáti, budu liť před tebú běhati, rač mi tepruv milost dáti. Ale já beru na pomoc boha mého a chciť ukrátiti skoku tvého.“ Tuť se opět v hromadu srazichu a velmi se prudce tepichu. Uda se Štilfridovi ránu dáti, že Žibřid poče postúpati na stranu. Křepce Žibřida na obě ruce silně rubáše. Nemoha žádné obrany mieti, před Štilfridem poče běžeti. Třikrát přes šraňky přeběže, Štilfrid jej postiže, k němu se statečně přirazi. Tu jej poče pře