[202v]číslo strany rukopisukrálovstvie jim zdáváše.

Tehdy král nápulský, uradiv se s Štilfridem, i vráti jemu královstvie pod takovým zápisem, aby proti němu nikdy nebýval a jeho se rady dokládal a také, kdyby bylo třeba, aby třiceti tisícuov lidu vydal na pomoc, koní tisíce dva, aby to zbožie pobral.

I vece Štilfrid: „Králi, pomni na to, žes mi, králi, volení dal, abych prosil za dar. Za zbožie neprosím, než za čest svého jazyka českého a syna mého Bruncvíka jediného. Prosím, aby mi dal erb krále englického, totiž orla červeného v zlatém poli za tento kotel, kterýž na svém ščítu nesu.“ I vece jemu nápulský král: „Věru, Štilfride, neřku orla, kteréhož jsem dobře mocen dáti, ale královstvie svého polovici[ar]polovici] polowicze tohoť mocně dávám, ráčíš li. A tiem buď dobře jist, zač prosíš, že to míti budeš a máš.“ A hnedky kázal kotel zetříti a orla červeného v zlatém poli kázal malovati na své korúhvi[as]korúhvi] korohowie i na svých všech praporcích. Štilfrid z[at]z] s toho poděkoval, na pospěch do své země posla, v kteréž jest již tři léta nebyl, aby proti němu vyjeli, připravivše se. A když již biechu[6]zde omylem zapsáno a škrtnuto: všech městech v nápulské zemi, Astronomus král ve všech městech přikázal, aby plnú potřebu jim vydávali. A páni zvěděvše[au]zvěděvše] ſwiediewſſe, že jejich knieže dobyl jest české země veliké cti i sobě také, počechu radost velikú míti a jemu děkovati jako pánu svému milostivému.

A když kázal se připravovati, chtě do své země jeti, vida to nápulský král, poče tiem smuten býti a vece Štilfridovi: „Pane milý, muožeš li svú mysl přemoci, ostaň se mnú. Cožť sem řekl, puol královstvie tohoť chci postúpiti a po mé smrti všeckoť mocně dávám.“ Štilfrid vece: „Děkuji, milý králi[av]králi] krale, než prosím, nerač mi toho přieti, abych svú ženu opustil a syna svého, a protož již déle nemohu ostati.“ A vida to král, že nechce ostati, kázal své koně také sedlati a vzhůru trúbiti a oněch dva tisíce koní přivésti se vším zbožím a Štilfridovi dáti. A tak sedavši, i jeli do své země české a král Astronomus životně s ním jel jest.

Tu se stala veliká radost české země, nebo Štilfrid jí dobyl veliké cti. A pak po všech městech na všech branách kázal malovati orla v zlatém poli a kázal zvoniti a spievati Te Deum laudamuscizojazyčný text. Pražané daleko byli proti pánu svému vyjeli a vyšli [s]text doplněný editorem svátostmi, starý i mladý, dávajíce jemu milé vítanie. I krále nápulského převelice ctili