koně zboř.“ Brynda do šraňkuov potaže, korúhev proti němu roztaže a řka: „Štilfride, nemuož to jinak býti, musíš ode mne zabit býti.“ Štilfrid vece: „Podajte mi praporce plavého, tať barva znamenává pevnost u vieře muže dobrého.“ Pevně se proti němu vyda, kuoň i jeho samého na smrt vyda.

Opět Englický v smutku voláše: „Benedikte, knieže tyřské, učiníš tak [dielo]text doplněný editorem rytířské, dajž Štilfridovi pevnú ránu, a tak učiníš čest svému pánu.“ Benedikt vysoké mysli bieše, v červeném praporci tři panny mějíše, hněvivě na lúku [běžíše]text doplněný editorem a na Štilfrida křičíše: „I navrať se, navrať se zase, Štilfride, vidím, že musíš ostati zde.“ Vece Štilfrid: „Rúče podajte mi praporce šerého, tať barva znamenává pokoru každého tichého. Ačť Benedikt bez sváru nebude, tú hrdú myslí mě nezbude.“ Pokorně se na lúku bráše, Benedikt proti němu prudce hnáše, až od té rány Benedikt z koně upade a od tej rány duše zbude. Štilfrid z šraňkův jeda, buohu děkováše.

Englický opět v žalosti voláše: „Naderšpáne, pane uherský veliký, ať poděkuje člověk všeliký, kaž kuoň svuoj osedlati a se proti Štilfridovi rozehnati!“ „Králi, to chci učiniti a chci se s ním musky bíti.“ Když Naderšpán v šraňcéch bieše, takto na Štilfrida voláše: „Smieš li se se mnú utkati, musíť tě zlé ode mne potkati.“ Vece Štilfrid: „Proč bych nesměl, neviem sám, zda proto, že jsi Římanóm dobře znám? Až tebe, Naderšpáne, budu prositi, tož mě tepru rač živiti.“ Štilfrid vece: „Podajte mi praporce šarlatného, nebť ta barva vyznamenává statečnost všelikého běhu rytieřského.“ Pod praporcem v šraňky statečně pudíše, až pod jeho koněm země hřmíše. A když se k Naderšpánovi přibra, škaredě kopím jeho život zedra, prudce jej dolův z koně svali, a skočiv doluov z koně, k němu se přitasi a hnedky skrze něj ostří svuoj meč protasi. Vida to englický král, vece: „Ach nastuojte! Neštěstí, v žalosti si mi dáno, ješto mi se toho nikdy ve snách nezdálo.“